Jejich učitelkou je přední česká operní pěvkyně ZDENA KLOUBOVÁ.
Proč jste pro vystoupení vašich studentů vybrala právě Poličku?
Má to svoje souvislosti. Jsem zpěvačka, která celý život zpívá Bohuslava Martinů a s Poličkou už jsem se setkala několikrát. Jako zpěvačka písní jsem zde vystupovala v recitálu s Jitkou Čechovou. V rámci Smetanovy Litomyšle jsem zpívala v krásném poličském kostele. Vloni jsem v Poličce jako operní zpěvačka předvedla Veselohru na mostě a Hlasy lesa. Dílo Martinů je repertoárovou záležitostí každého studenta konzervatoře, proto tedy Polička.
Jak vznikl projekt Rozmarýn?
Na konzervatoři Jana Deyla vyučuji předmět ´pěvecká příprava´. Je v něm zahrnuta komplexní výuka zpěvu s pohybem, s jevištním projevem a s přípravou na veřejné vystupování. Říkala jsem si, že by bylo dobré pro děvčata něco připravit, aby je to bavilo, když budeme veřejně vystupovat. Bylo to před dvěma lety a v tom roce měl výročí právě Bohuslav Martinů. Každá z děvčat měla nastudovanou nějakou píseň. Napsala jsem scénář, který je propojený s lidovými hrami, s pohybem, s tancem. Už tehdy vznikla myšlenka zavézt studenty do Poličky. Naučila jsem je něco ze své vlastní praxe pro vystupování na jevišti. Všechny studentky jsou šikovné. Některé z nich se poprvé setkaly s tím, že budou vystupovat na jevišti v komponovaném pásmu, kde je i próza a tanec. Ze začátku to bylo trochu rozpačité. Studentky si nevěřily. Dnes už jim vystupování dělá dobře.
Pražská konzervatoř je ojedinělou školou v republice. Najdou absolventi uplatnění v praxi?
Naše škola je ojedinělou záležitostí v celé Evropě. Nebojím se říci, že je světovou záležitostí. Škola má už velkou tradici. Věnuje se zrakově postiženým mladým začínajícím umělcům a vůbec studiu nástrojovému a zpěvu. Na takové úrovni je to zcela ojedinělé. Studium obsáhne středoškolskou výuku. Studenti skládají maturity a dělají absolutorium jako na „normální“ konzervatoři. Můžeme být pyšní na to, že v České republice takovou školu máme. V loňském roce jsme oslavili už sté výročí. Spousta lidí si myslí, že uplatnění z naší školy je nulové. Pracovití a nadaní studenti, pokud si jdou za svým cílem, určitě uplatnění najdou. Kdo chce něco dokázat, musí se snažit. O to víc, když má zrakový handicap. I když studentům pomáháme, je to pro ně náročnější. Někteří studenti dále pokračují ve studiu na vysokých školách, na divadelních, ale i na pedagogických fakultách.
Komu je škola určená, odkud k vám studenti přicházejí?
V první řadě je škola určená pro zrakově postižené děti, které ve čtrnácti patnácti letech udělají přijímací zkoušky. Předpokládá se, že tyto děti studovaly na speciálních základních školách, ovládají do určitého stupně nějakou znalost hudební teorie. Většinou navštěvují ještě lidové školy umění nebo nějaké hudební ústavy, kde získaly základy. U nás už skládají zkoušku na určité úrovni, aby se ukázalo, jestli mají perspektivu. Pro přijetí na školu musí splňovat dané podmínky. Musí předvést technickou zdatnost, hrát stupnice, zahrát etudy od určených skladatelů. Zpěváci musí mít určitý hlasový rozsah. Vedle zrakově postižených má na školu přístup i student, který nemá žádnou vadu zraku. Ale jenom v případě, že složí přijímací zkoušky na samé jedničky, a to jak z teorie, tak z praxe. Větší procento přijatých studentů je vždy se zrakovým postižením. Aby studenti měli větší uplatnění v životě, studují na naší konzervatoři dva obory. Někteří zpěváci mají dokonce tři obory, protože ke studiu zpěvu je povinný klavír, ale studují i jiné nástroje, kytaru, flétnu, housle. Z vybraných předmětů skládají maturitní zkoušku a píší absolventskou práci. Všichni studenti se učí angličtinu, někteří němčinu. Studenti se hlásí z celé České republiky. Hodně studentů je z Moravy. Ti mimopražští jsou ubytovaní na internátu.
V zahraničí kombinují studenty zrakově postižené se studenty s handicapem jiného charakteru, tzn. i s mentální retardací, autismem. Tento trend trochu pronikl také do naší školy. Domnívám se však, že tímto směrem by se škola ubírat neměla. Podporuji to a chtěli by to i studenti, aby si škola zachovala co nejvyšší úroveň v tom smyslu, aby zde studovali pouze výjimeční studenti jen se zrakovým postižením. Škola je výjimečnou, má výbornou prestiž a tradici. Z konzervatoře by se dala udělat evropská konzervatoř. Ve světě je spousta mimořádně nadaných zrakově postižených lidí, kteří by měli možnost vystudovat na naší škole jak teorii, tak praxi. Máme zahraničním studentům co nabídnout.
Kde všude jste už vystupovali?
Vystupovali jsme na festivalech v Plzni, na zámcích v Nelahozevsi, na Sychrově, v Roztokách u Prahy, v Trmicích, na pozvání prezidenta Václava Klause také na zámku v Lánech. Mimořádným projektem, kde jsme uplatnili pásmo Rozmarýn, byl Den Bohuslava Martinů. Pozvali jsme významné pěvce, lektory a lidi, kteří se zajímají o jeho odkaz, studenty středních a vysokých škol, základních uměleckých škol z celé republiky. Navázali jsme kontakty tolik důležité pro další uplatnění našich studentů. Studenti se účastní soutěží nejen u nás, ale i v zahraničí. Na škole máme pěvecké trio, Makabara, které se na mezinárodní soutěži ve Washingtonu umístilo na prvním místě ve sborovém zpěvu. Nadaná zpěvačka a klavíristka Rachel Skleničková byla třetí na soutěži konzervatoří a pojede rovněž do Ameriky.
Jaké máte plány do budoucna?
V současné době spolupracujeme se „zuškami“ na projektu Oči ve tmě. Snažíme se vzdělávat jejich učitele, aby věděli, jak pracovat s dětmi s handicapem, aby je případně mohli také připravit na konzervatoř. Pro rodiče s postiženými dětmi pořádáme rovněž dny otevřených dveří. Chceme tak se školou seznámit veřejnost a zároveň se dozvědět, jaký je o studium na naší konzervatoři zájem.
