Už ve starověku platilo, že „omne vivum ex ovo“ - všechno živé pochází z vajíčka. Postupně se obyčej rozšířil po světě a vejce dnes o Velikonocích dávají a dostávají miliony lidí bez ohledu na to, jde-li o křesťany či ateisty.

Vejce patří k Velikonocům stejně nerozlučně, jako k Vánocům stromeček.

Velikonoční pomlázka spojená s předáváním vajíček má i u nás velmi dávný původ. Jak zaznamenal etnograf Č.Zíbrt svědčí o tom např. zmínka pražského reformního kazatele Konrada Waldhausera z doby kolem roku 1360 v „Postile pražských studentů.“

Vzpomíná jak „se manželé a milenci šlehají metlami v pondělí a úterý velikonoční“. Podle svědectví Hyppolita Guarinoni, osobního lékaře Rudolfa II.z konce 16. století „ v Praze se o Velikonocích prodávaly na ulicích pestrobarevné metly a každý si koupil alespoň jednu. Potká-li se kdo s pannou, šlechtic se slečnou, šlehá ji metlou po ramenou i rukou, aby mu dala velikonoční vejce“.

Než začnete barvit

Vajíčko provází velikonoční pomlázku od nepaměti v těch nejrůzněších barvách. Nejstarší bylo červené, proto se pomlázce říkalo „Červené pondělí“.

Tato barva připomínala v předkřesťanské době záři slunce, křesťanům později krev trpícího Krista.

Zelená barva vajíčka znamenala sílu přírody, bílá smrt, černá démony, málo užívaná modrá pak mor a neštěstí.

Zato žlutá barva zralého obilí a medu symbolizovala bohatství a blahobyt

Barevným, krásně zdobeným, velikonočním vajíčkům říkáme „kraslice“ od staročeského krásný,což kdysi znamenalo červený.

Jakou zvolit techniku?

Způsobů jejich zdobení je mnoho, k těm klasickým patří kreslení a malování převážně přírodními barvami, batikování voskem, leptání a vyškrabávání. Na tmavém podkladě např.přímo září zlatavá krása dekoru z nařezané a nale-pené slámy.K nejjednodušším technikám patřilo přiložit na vejce nejrůznější lístečky, zabalit je do řídké tkaniny a ponořit do barvy.

Už před velikonočními svátky přijíždějí do českých měst moravské malérečky s plnými kufry prodávat krásně zdobená velikonoční vajíčka, o něž je každým rokem stále veliký zájem.

Ludmila Ladýřová