V letošním roce její termín připadá na středu 17. února.

Když děda přišel v neděli z úsobrnského kostela ze mše, která souvisela s Popeleční středou, měl vždy na čele křížek z popela. Ten křížek dělal sám farář Gabriel. Popel pocházel ze spálených kočiček z Květné neděle předchozího roku. Znamenání popelem symbolizuje uvědomění vlastní nicotnosti a bezvýznamnosti před Bohem a doprovází ho slova: Pamatuj, že jsi prach a v prach se navrátíš.

Poněkud jiný význam mají dny, které předcházejí Popeleční středě, kterou nastává půst až do Velikonoc. U nás doma na Malé Hané se říkalo: „že só Vostatke“. Na východní Moravě se tomuto veselému a taškařicím přejícímu času říká fašaňk a v Čechách má název masopust. Babička pokaždé v neděli tohoto času vostatkového smažila koblihy naplněné domácími trnkami či jinými marmeládami. Na plotně tradičně vonělo a do zlatova pěnilo rozehřáté domácí sádlo a za chvíli byla plná mísa krásně zabarvených čerstvých koblížků, jejichž vůně zcela ovládla celou venkovskou kuchyni.

Pavel Kyselák