Proč jste se rozhodla, že se letos zúčastníte Smetanovy Litomyšle? Co bylo vaší motivací?
Velkou motivací mi byla loňská návštěva festivalu, kdy výsostný klavírista Ivo Kahánek doprovázel balet ostravského divadla. Po představení jsme seděli a Vojtěch Stříteský, dramaturg Smetanovy Litomyšle, říkal, že by bylo úžasné propojit Chopina, Liszta a jejich velkou inspirátorku George Sand. Tehdy jsem si řekla, že by to byla velice zajímavá konfrontace těch osobností. On pak vytvořil scénář a vznikl ten komponovaný večer, který zdejší diváci mohli navštívit.

Máte tady vůbec čas si výlet sem užít i coby turistka
Ano, vždy se tu procházím a vzhledem k tomu, že jsem z Moravy, tak Litomyšl znám. Navíc se dá říci, že jsem letitá, takže si dokonce pamatuji, kdy auta směřující na Olomouc projížděla přímo přes zdejší náměstí. Takže mám možnost srovnávat a řekla bych, že Litomyšl kvete.

Takže si to tady i užijete?
Ano, tedy spíše díváním se, na výstavu nebo na výlet teď nepůjdu. Navíc to od mé poslední návštěvy není tak dávno. Asi dva měsíce zpátky jsem tady byla s představením Žena Vlčí mák a tehdy jsem se taky procházela. Je to takový můj zvyk.

Vaše letošní představení na Smetanově Litomyšli mělo úspěch. Co si myslíte o George Sandové, která je jeho stěžejní osobností?
Je to bytost, která byla tak neuvěřitelně inspirativní pro mnoho lidí, byla velmi pracovitá a talentovaná. Zároveň se také dokázala poučit, chtěla všechno vědět, znát a dokázala využít myšlenky, které od někoho získala a okamžitě s nimi pracovat. Ona byla enormní talent. Svým občanským postojem podle mne překračovala dobu, ve které žila. Vždyť to byla žena, jež napsala přes sto románů! A to tvořila hlavně v první polovině devatenáctého století.

Obdivujete na ní ještě něco dalšího?
Měla velkou schopnost oslovovat své přátele i publikum. Psala dopisy velice razantních obsahů, zároveň však dokázala skvěle vyjadřovat své emoce. Mám pocit, že v našem jednadvacátém století tato schopnost normálně mezi lidmi nefunguje. Myslím tím mezi námi normálními lidmi. Mezi spisovateli snad ano.

Zároveň je známé, že jejímu šarmu podlehla řada významných mužů.
Musela mít velice výraznou osobnost. Protože se do ní zamilovali přední muži poloviny devatenáctého století. Nejenom Chopin a Liszt, ale i další, třeba de Musset. Měli spolu vzrušující vztah, který oba dva velice inspiroval. Trval jenom dva roky, ale emočně měl načerpáno za mnoho více.

Je nějaké dílo ve vaší kariéře, které vás coby osobnost něčím významným obohatilo?
(úsměv) To je velice komplikovaná otázka, na níž nelze odpovědět jednoduchou větou. Já mám pocit, že herecká profese je spojená s osobním zráním a růstem, se životními zkušenostmi každého interpreta. Takže v podstatě během těch let, kdy se této profesi věnuji, jsem naštěstí dostávala role, které měly velký náboj, téma. Bylo pro mě radostí se s nimi utkávat a postupně se stávaly mými oblíbenými. Strašně ráda jsem hrála Lízu v představení Obchodník s deštěm. Dále třeba Duňu ve Zločinu a trestu. Velice ráda mám i komediální role, třeba Toinetu ve Zdravém a nemocném. Nebo taky Markétu v dramatizaci Bulgakovova díla Mistr a Markétka, kterou vytvořil Jan Vedral a hrála se v Divadle na Vinohradech v Praze. To byla přenádherná inscenace, kterou jsme hráli na přelomu let 1989 a 1990. To tehdy bylo zjevení.

Vypátráte v paměti ještě nějaké další role, na které s odstupem ráda vzpomínáte?
Ano, mám úžasné vzpomínky na hlavní figury her Edwarda Albeeho, například na Křehkou rovnováhu nebo Kdo se bojí Virginie Woolfové? Na ně mám krásné vzpomínky, jsou to skvělé role.

V některých dílech jste si dokonce i zazpívala. To už je velký rozsah. Od hraní, přes recitaci, rozhlas až ke zpěvu.
Ano, hrála jsem Judy Garlandovou, což byla ve své době velice slavná herečka 
a zpěvačka. Měla jsem tu možnost, že jsem si zazpívala její nádherné songy.

Takže jste se svou bohatou kariérou spokojená?
Mám pocit, že si nemůžu naříkat. Mám také velice ráda hraní monodramat. Herec se ocitne na jevišti sám a vydává svědectví o životě nějaké postavy nebo kontaktech s jinými lidmi, o kterých ale pouze mluví a je na jevišti celou dobu sám. Musíte mít velice silnou představivost, abyste divákům vytvořil situaci, která by na jevišti měla být.

Zdá se, že vás herectví fascinuje i po těch všech odehraných letech a rolích.
Ano, to je například Žena Vlčí mák, o které jsme již hovořili. To jsou skutečně zvláštní výzvy. Ale zatím mě to stále baví.

Místy zníte zapáleně jako mladá herečka, která má za sebou jen pár představení. Kde se ve vás bere ta vášeň?

Já si myslím, že bez toho to snad ani nejde dělat. A hlavně by to nemělo ani smysl.

V rolích hledáte zvláštní výzvy, ale také nemáte problém hrát v nekonečném seriálu Ulice. Děláte mezi svými projekty nějaké rozdíly? Že si po nějakém opravdu hodně uměleckém řeknete, že si teď dáte něco odpočinkového?
Víte, člověk nemůže srovnávat. Já zásadně odmítám srovnávání. (důrazně) Nikdy nenajdete platformu, kde porovnáte například nějaké monodrama s žánrově takhle odlišnou věcí, kterou je denní seriál Ulice. Myslím si, že práce, kterou jsem své roli věnovala, byla maximální. Já jsem opravdu při natáčení neodpočítala. Takovýto typ televizní produkce se natáčí masivně. Pracujete i dvanáct hodin denně, je to velké penzum práce. Takže musíte být absolutně připravený. Neexistuje, že by byl čas i prostor na domlouvání si dialogů na place. Tam přijde režie, tři kameramani, jednou se to nazkouší, natočí a jde se od toho. Musí se totiž natočit hodně materiálu.

Co pro vás znamená role Miriam Hejlové? Máte k ní nějaký bližší vztah?
Byla to pro mě velice zajímavá zkušenost, protože i ta role samotná byla velice zajímavá. Velmi jsem jí rozuměla, bavila mne coby kantorka. Je dobré poznávat takovouto profesi, která má velký vliv na mladou generaci. Pokoušet se jí sdělit, co je důležité pro život. Zdůraznit jim některá zajímavá témata, že jim to něco dá, že je to zocelí.

Vzdělání je podle vás tedy nadále důležité? I když pro některé to je přežitek, protože si vše najdou na internetu?
Vzdělání je ta nejlepší výbava člověka do života. Je samozřejmě mnoho možností. Můžete mít notebook a chytrý telefon, já to chápu, ale v přímém kontaktu s jiným člověkem vám to stejně nepomůže. Tam se během okamžiku vše ukáže. To, že někam přijdete a během okamžiku můžete uvažovat 
v souvislostech… Já mám strašně ráda sečtělé lidí. Takže jsem vděčná za to, že jsem v této roli Miriam Hejlové měla možnost říct, že studovat a učit se novým věcem nikdy není ztracený čas. Samozřejmě, že každý potřebuje volno a musí si odpočinout. Ať ve volnu dělají, co umí, ale využít ten čas ve škole ku svému prospěchu je strašně důležité.

Přesto jste se rozhodla, že s touto rolí skončíte, smím se zeptat na důvody?
Před rokem jsem se domluvila v Ulici, že letos skončím, protože se chci věnovat divadelním projektům. Takže Hejlová odejde do důchodu.

Jaké máte před sebou ještě plány týkající se kariéry? Teď budete mít jistě hodně příležitostí.
Je to mé povolání, ale jsem v situaci, kdy jsem paní svého repertoáru. Nejsem v angažmá, vybírám si. Hraji zkrátka jenom to, co se mi líbí a chci to. Je to optimum.

Býváte vůbec ještě někdy nervózní před svým vystoupením?
Vždycky je to druh zodpovědnosti. Máte zkrátka nastudovanou roli, záleží vám na ní. Chcete, aby se dostala až k divákovi. Mám ráda, když vznikne dialog mezi jevištěm a hledištěm. Že tam lidé nejsou jenom fyzicky přítomní, pasivní, ale že možné jim sdělit nějakou informaci nebo emoci, která divákům zmáčkne srdce. To mě baví.

Přijedete na Smetanovu Litomyšl i za rok? V ideálním případě ne do hlediště, ale na jeviště?
(úsměv) Uvidíme.