Konkrétně to představuje pestrý kaleidoskop rozmanitých akcí, z nichž jedna je věnována „spřízněným duším a začínajícím literátům“.
Pracovní označení už dvacátého Večera při svíčkách, který dvakrát ročně knihovna organizuje, znělo Pocta Máchovi. Ludmila Koláčková, ředitelka knihovny a čerstvá zastupitelka města, chválila dvacítku mladých lidí za účast a přála jim hluboké nové poznatky a větší přilnavost k poezii. „V minulosti vždy býval každý z večerů rozdílný, přesto přitažlivý. Ani tentokrát tomu nebude jinak,“ poznamenala ředitelka.
Logickým tématem slavnostního večera, který se za deset let existence stal nepostradatelným fenoménem, byla osobnost tvůrce, který stál na začátku české moderní poetické éry. I přesto byl poetický večer podnětným pro mladé lidi, kteří až dosud měli z K. H. Máchy strach, respektive z maturitní otázky na téma Mácha. Není prý snadné cokoli věcného předkládati o knížeti poezie české, jak Máchu nazývá Karel Šiktanc, nestor současné české poezie.

„Vždyť to byl obyčejný člověk. Sice více emotivní, citlivý, ale hlavně moderní. Především v tom, že byl dostatečně kreativní, stále něco vymýšlel, zkoušel. Také dnes je toto potřebné. Kdoví, zda to měl snadnější než my v současné době plné konzumu a povrchnosti,“ poznamenal jeden z vnímavějších účastníků. Dostal odpověď od samotného lektora. „Zajisté, vždyť co může objevit ten, kdo nic nehledá,“ podotkl přednášející František Matoušek, který na žádném z večerů dosud nechyběl. Sám tato zajímavá setkání pod hlavičkou knihovny realizuje.

Kromě prostého „objevu Máchy“ a zaplašení strachu z očekávané maturity převládal u většiny přítomných příjemný pocit překvapení: „Sice jsem ještě všechno nepochopila a nevstřebala, ale Máchy se už nebojím. Připadá mi jako neskutečný zázrak,“ poznamenala cestou domů romantická Natálie.

Spokojenost účastníků nebyla nikterak falšovaná. „Když si představím, že byl jen o málo starší, než jsem nyní já, žasnu, co vše dokázal. Asi chtěl. To je mé největší poučení z dnešního podvečera. Třeba začnu i psát,“ nostalgicky doplnila slečna Milada. Pořadatelé mohli jen souhlasit: „Příště vám v nějakém workshopu dáme šanci.“

A dovětek lektora byl už předem známý: „Poezie je velmi důležitá. Je oživujícím principem v člověku - neustále se rodí, v různých variantách, umírá – přesto přetrvává, ověřuje schopnosti člověka. Jen ti zoufalci, kteří neumějí vyjádřit a smysl textů pochopit, trpí. Kdo se nechce snažit chápat, pochopit, magicky uhrančivý smysl jakýchkoliv veršů, nikdy neobjeví možná ani sám sebe. Život je poezie, její odmítání tragika života.“

FRANTIŠEK MATOUŠEK