U příležitosti výstavy S vůní vanilky tak představily jeden ze zvyků, který k zimním dnům kdysi neodmyslitelně patřil. „Přípravou výstavy se jak bavíme, tak vracíme k tradicím. Neméně důležité je, že klienti s mentálním postižením se na instalaci podílejí, což patří k terapii,“ řekla Štěpánka Dvořáková z poličské charity. Podle ní bylo poměrně náročné sehnat nesedrané peří. Pořadatelé se proto domluvili s rodinou Ohlídalovou z Pomezí, která drůbež chová. Podle Štěpánky Dvořákové chovatelka načasovala porážku hus tak, aby se peří stihlo vyčistit a vysušit. Sousedky a známé Marie Sádovské pak dětem vysvětlily, proč se peří vůbec dralo. Návštěvníci si vše také vyzkoušeli. „Při draní nesmí být průvan. Když jsme byly děti, tak nás to nebavilo. Někdy jsme dokonce běhaly kolem stolu, nebo foukaly, jen abychom drát nemusely,“ zavzpomínala Marie Sádovská. V dnešní době, kdy se kupují přikrývky z dutých vláken, proto děti z poličských škol zaujalo, že dříve každá dívka musela naplnit sedraným peřím dvě peřiny i s polštáři. Do výbavy je potřebovala pro sebe i pro manžela.

Klienti denního stacionáře poličské charity se letos podíleli na přípravě výstavy nazvané S vůní vanilky. Ta se konala již popáté. Draní peří, zdobení perníčků nebo výstava ornátů přilákaly nejen děti z poličských škol. Mezi ornáty byla roucha jak historická, tak zcela moderní. Všechna pocházejí z poličské farnosti. „Každé dítě zaujme něco jiného. Někoho výšivka, jiného zvíře, dalšího tíha roucha. Kněží na základě toho dokáží dětem vyložit jak příběh Ježíše, tak třeba liturgický rok,“ sdělila Štěpánka Dvořáková z poličské charity. Podle ní si dnes děti Vánoce spojují spíš se stromečkem a dárky než s křesťanskou tradicí. Proto na výstavě v poličské charitě kněží trpělivě malým návštěvníkům vše vysvětlovali. Letos zde „nepřetržitou službu“ držel otec Benedikt z Poličky a sádecký farář Stanislav Tomšíček. Štěpánka Dvořáková ocenila otevírání farnosti nevěřícím. A výstava v charitě je jednou z možností. Prezentoval se i denní stacionář charity. Ten se výstavou představil lidem „ z venku“. Podle otce Benedikta byly děti zvídavé. S úsměvem dodal, že by ale potřeboval více než zhruba čtvrthodinu, která mu byla ke komentování dané výstavy „přidělena“, aby si se všemi mohl popovídat. Mezi vystavenými ornáty byl také pluviál, který kněz obléká jen jednou za rok, a to o Jakubské pouti. Podle otce Benedikta zřejmě nejstarší v Poličce dochované roucho patří ke kostelu svatého Michala. Původní kostel svatého Jakuba totiž v devatenáctém století vyhořel, a tak byla zničena i roucha.