Bohuslav Reynek: Mezi nebem a zemí

Exluzivní výstava souboru kreseb Bohuslava Reynka v zámeckém pivovaru v Litomyšli. Vernisáž se koná v pátek 10. června v 18 hodin.

Dílo básníka, překladatele a výtvarníka Bohuslava Reynka (1892-1971), vyrostlé z jistého Božího záměru pod nebesy rodného Petrkova u Havlíčkova Brodu i pod nebem sladké Francie, dosáhlo čtyřicet let po smrti svého autora natolik kultovních rozměrů, že je na místě otázka, zda to není, vzhledem k tématu a okolnostem vzniku jeho básnických a výtvarných děl, až rouhačské.

Výstava, představující především dosud neznámý soubor Reynkových francouzských i českých kreseb a jeho olejomalby, je zatím poslední v řadě posmrtných výstav, které přinášejí, i v sebevíc vzdáleném a odsvěceném prostoru a čase, stále uhrančivější zážitek. Doplní ji výběr ze slavných grafických prací.

close zoom_in Poděkování za vzácnou spolupráci patří především rodině Bohuslava Reynka a dále Národní galerii v Praze, Památníku národního písemnictví, Galeriím výtvarného umění v Havlíčkově Brodě a Náchodě i soukromým galeristům a sběratelům díla Bohuslava Reynka v České republice a ve Francii.

Souběžně probíhá od 11. června do 10. července jako partnerská součást výstava v Městské galerii ve Vysokém Mýtě. Ta představuje literární, překladatelskou, vydavatelskou a ilustrační tvorbu Bohuslava Reynka.

Vernisáž se uskuteční 10. června v šestnáct hodin.

Aleš Lamr: Lov začíná očima

Ve věku, kdy lze tvrdit, že se současný umělecký projev výrazně odvrací od historické úlohy zprostředkovatele humanistického poselství směrem k odosobněné společenské analýze a kritičnosti, je tvorba Aleše Lamra důkazem stálé schopnosti „tradiční“ malby oslovovat dnešního diváka. Jádrem Lamrovy symboliky je člověk - ta odvěká, přitom stále nová bytost, jedinečná ve svém konkrétním životě, zároveň však úzce propojená s ostatním lidstvem v hledání smyslu věcí v sobě a kolem sebe. Přes různé proměny, které lze v Lamrově tvorbě sledovat od první poloviny šedesátých let dvacátého století, kdy autor nastoupil na českou uměleckou scénu, je nade vším jasný jeho neutuchající zájem o symbolické portrétování lidskosti, a to jak v čitelných ohledech veselosti, humoru a hravosti, tak ve skrytější rovině závažných duchovních reflexí.

První zralé práce Aleše Lamra vzniklé kolem poloviny šedesátých se soustavně zabývají archetypickým zobrazováním lidské postavy. Vliv klasické moderny inspirované mimoevropským „primitivním“ uměním je tu patrný, stejně jako odkaz surrealismu a jeho fantaskních vizí čerpaných z „intuitivní reality“ snu. Zásadní průlom nastal v druhé polovině šedesátých let, kdy na Lamra hluboce zapůsobil Pop art. Následovalo prudké uvolnění barvy a tvaru, při němž během krátké doby Lamr rozvíjel svou dnes nezaměnitelnou vizuální řeč založenou na dynamické souhře zjednodušených struktur a na zářivě koloristickém postupu. I když Lamrovy obrazy z přelomu šedesátých a sedmdesátých nacházejí společnou řeč s komiksovou ironií Roye Lichtensteina a s expresivní figurální deformací Allena Jonese, od sedmdesátých let v nich najdeme příznačné rysy „domácí“ české grotesky, v níž temná absurdita života v totalitní společnosti je metaforicky zrcadlená v groteskní „nerealitě“ obrazu. I ten nejbanálnější námět z dennodenního života se u Lamra proměňuje v plastickou vizi plnou nepotlačitelné vitality. Přes to, že se autorovy obrazové představy posledních dvaceti let zdánlivě pohybují převážně v rovině „čisté“ abstrakce, lidský duch je vždy naléhavě přítomen v jejich citovém náboji.

Zázrak stvoření se u Lamra promítá v metaforice „kouzelné geometrie“; je mnohdy například symbolizovaný spirálovitým tvarem připomínající točící se galaxie či vodní vír. Strukturu spletitých linií, někde podobných liánám, jinde ve tvaru živého rastru, můžeme vnímat jako vyjádření proudění a vzájemného protínání energie přírody i lidské psychiky. V posledních letech se figura v autorových obrazech také (doslova) vynořila v podobě „akvabely“, nadnášená radostně v pomyslném „fluidu“ všeobjímající existence.

Nový cyklus, který Aleš Lamr představuje v Litomyšli, uplatňuje malířský postup cákání akrylových barev na plátno. Autorův zmíněný dynamismus zde nachází svou nejzazší podobu jako čistý záznam pohybu ruky a následné setkání barevné hmoty s obrazovou plochou. Vznikají až výbušně expresivní tvary, zčásti řízené autorovým záměrem, přitom i značně nepředvídatelné. Mohou místy připomínat ještěry, ale jejich symbolické čtení je především výzvou divákově vlastní představivosti.

Lamrova pověstná barevnost v těchto obrazech stupňuje do krajnosti; sledujeme zvláštní optickou vibraci či oscilaci způsobenou ostrými barevnými kontrasty ještě umocněnými „ježatými“ obrysy samotných tvarů. Dalším podstatným prvkem tohoto cyklu je způsob, kterým autor skládá menší plátna do koncepčních celků. Do hry tak vstupuje princip modularity, prazákladního jevu přírody i lidské civilizace.

Aleš Lamr je umělcem pevné víry. O pozitivní hodnotě lidského života je hluboce přesvědčen. Jeho close zoom_in duhová paleta k nám promlouvá o odhodlanosti ve všech smyslech zůstat na „cestě ke světlu“. Dokonale naplňuje smysl výroku Maxe Ernsta, že malba má být stále „vynalézáním, objevováním, zjevováním“. (Richard Drury)

Aleš Lamr, narozen 12. 6. 1943 v Olomouci, pochází z rodu kamnářů a keramiků. Možná i proto je mu tolik vlastní práce s trojrozměrnými předměty, která se netýká jen soch, plastik a instalací, ale prostor je i v jeho obrazech, kresbách a grafikách.

Charakteristická je práce s hřejivými barvami, pozitivnost, často vtip a nadsázka, jindy fantaskní ornamentika, abstrakce nebo naopak symbolika s hlubokým obsahem. Pouhý výčet tvorby by byl velmi obsáhlý. Rozsáhlý je i seznam samostatných výstav, když během roku vystavuje několikrát a v některých letech vystavoval až na osmi místech!

Spolupracuje s architekty, s realizacemi Aleše Lamra se lidé mohou setkávat na nejrůznějších místech; jmenujme alespoň Františkovy, Jánské a Mariánské Lázně, brněnské Divadlo na provázku, kavárnu a bufet České televize, známé jsou nástěnné a nástropní malby z pracovny prezidenta Václava Havla. Významná je také jeho práce ilustrátorská, z poslední doby je asi nejznámější Bible 21. století.

Za svou tvorbu získal řadu cen a ocenění, jeho dílo je zastoupeno ve sbírkách prakticky všech významných českých galerií, ale také např. v Pařížské Musée d art moderne, v galeriích v Münsteru, Bruselu, Ulmu, Osace, Buenos Aires, Washingtonu a dalších.

Federico Díaz: LacrimAu

Jeden z unikátních exponátů a hlavních lákadel českého pavilonu na výstavě EXPO 2010 v Šanghaji bude za přísných bezpečnostních opatření vystaven v rámci Smetanovy výtvarné Litomyšle. Po výstavě v knihovně Vítkovického zámku to bude pouze druhá možnost v České republice zhlédnout 80 centimetrů vysokou a 50 centimetrů širokou pozlacenou plastiku. Autor tohoto jedinečného uměleckého díla Federico Díaz pracuje především s city člověka: „Hledal jsem dlouho symbol nebo tvar, který znázorňuje dvě polohy emocí, radosti a smutku. A tak vznikla LacrimAu. Název LacrimAu kombinuje latinský výraz pro slzu s chemickou značkou zlata“. Zahájení výstavy se koná 17. června v 17 hodin v novém kostele Církve ratrské. Slza bude k vidění každý den mimo neděle od 9 do 18 hodin, v neděli od 13 do 18 hodin. Ve dnech konání pořadů hudebního festivalu Smetanova Litomyšl bude kostel otevřen do jejich začátku.

Martin Janecký: Herbarium

Martin Janecký se narodil roku 1980 v Liberci. Již od svých třinácti let let se pohyboval ve sklářském prostředí. V letech 1994 až 1998 studoval střední sklářskou školu v Novém Boru. Vynikající schopnost foukání skla Janeckému umožnila pracovat pro špičkové návrháře v Jižní Africe, Švédsku, Holandsku a New Yorku. Pomáhal jim realizovat jejich díla a zdokonaloval tak svou techniku foukání a tvarování skla. V roce 2003 odjel Martin na svou první cestu do Spojených států, kde demonstroval své umění na sklářském sympoziu ve sklářském muzeu v Corningu - Corning Museum of Glass. Od té doby je zván na sklářská sympozia, umělecké školy a workshopy, aby se o svůj talent podělil s umělci a sklářskými nadšenci po celém světě. Jeho specializací je sklářská sochařina a v USA vyučuje na vybraných školách jako jsou Corning Museum of Glass, Penland School of Crafts, Tacoma Museum of Glass, Public Glass and Pilchuck Glass School. Martin Janecký nezapře svou lásku k tvorbě Františka Tichého, jehož klauny se při tvorbě svých děl inspiruje. V rámci letošního ročníku Smetanovy výtvarné Litomyšle představí v Portmoneu - Museu Josefa Váchala své skleněné práce inspirované motivy Váchalových dřevorytů v knize Ďáblova zahrádka. V roce 2008 získal Janecký World Cenu Salvadora Dalího za své významné úspěchy v oboru výtvarného umění. Expozice v Litomyšli začíná 25. června.

Kolekce děl Jiřího Koláře bude k vidění v rámci festivalu v muzeu ve Svitavách

Externí výstavou Smetanovy výtvarné Litomyšle je expozice v muzeu ve Svitavách. Bude tu k vidění Kolekce děl Jiřího Koláře ze sbírky Muzea Kampa. Jiří Kolář (24. září 1914 Protivín - 11. srpna 2002 Praha) byl český básník a výtvarník známý po celém světě, a to především díky svým kolážím a experimentálnímu umění. Narodil se v Protivíně, většinu života ale prožil na Kladně. V roce 1932 se vyučil truhlářem. Pracoval jako dělník a později redaktor novin. Za války spolu s J. Chalupeckým založil Skupinu 42, v té době ale ne jako výtvarník, ale jako básník. Byl také členem Umělecké besedy. V březnu 1981 v Paříži založil Revui K, jako tříměsíčně vydávanou publikaci a asociaci věnující se šíření českého a slovenského umění diaspory. V r. 1984 dostal Kolář francouzské občanství. Tam také patří jeho výtvarné dílo mezi uznávanější své doby.