Historii skautů ve městě připomíná nová kniha historika JIŘÍHO ŠMERALA. Autor vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. V současné době působí v Muzeu Komenského v Přerově a na Katedře historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Vedle středověkých dějin se zabývá regionální historií a historiografií Moravskotřebovska a Malé Hané.

Jak byste vaši novou knihu stručně představil?

close zoom_in Kniha vznikla při příležitosti jubilea sedmdesáti pěti let skautingu v Moravské Třebové, které si zdejší středisko připomínalo vloni na podzim. Neklade si však za cíl zmapovat vyčerpávajícím způsobem historii skautingu ve městě. Myšlenka, vydat k pětasedmdesátému výročí tištěnou publikaci, se zrodila až v průběhu minulého roku, v souvislosti s úvahami, jak jubileum připomenout. Nutno říct, že nebýt vstřícnosti sponzorů, kteří vydání publikace podpořili, zůstalo by opravdu jen u myšlenky. Kniha je rozdělena do tří částí. První obsahuje shrnutí vývoje a nejdůležitějších momentů v historii moravskotřebovského skautingu od poloviny třicátých do konce devadesátých let. Druhá přináší vzpomínky pamětníků na prvorepublikový a poválečný skauting, obnovení střediska na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, skrytou existenci pod hlavičkou pionýrské skupiny generála Sochora, až po obrodu skautského hnutí na počátku devadesátých let. A konečně třetí, nejrozsáhlejší část, představuje výbor ze starých kronik. Kniha je doplněna 285 barevnými a černobílými, mnohdy unikátními a většinou dosud nepublikovanými fotografiemi. Její součástí je i DVD s filmovými záběry ze skautských táborů z přelomu šedesátých a sedmdesátých let.

Přináší kniha úplně nové informace?

Přestože nejde o vyčerpávající zpracování historie skautského hnutí ve městě, představuje kniha vlastně vůbec první pokus o její zachycení a zhodnocení. Nešlo o to shromáždit detailní, bezchybnou faktografii událostí, ale zaznamenat a popsat základní vývojové trendy, cesty, kterými se skauting ve Třebové ve dvacátém století ubíral. A nezamlčovat ani některé problémy. Rád bych se však ještě vrátil ke struktuře knihy. Považuji za nutné zdůraznit, že každá ze tří částí poskytuje čtenářům možnost, podívat se na tytéž události z různých úhlů pohledu. Například pro vzpomínky pamětníků není nejdůležitější faktografie, ale to, jak se oni sami na prožité události s odstupem času dívají, jakým způsobem je vykládají. A podobně je to s kronikami, které jsou o to zajímavější, že zprostředkovávají dětský pohled.

Odkud jste informace čerpal?

Spektrum pramenů, které jsem mohl při zpracování textu publikace využít, bylo poměrně široké. Od běžných písemností, vzešlých z činnosti střediska, jako jsou například registrační záznamy nebo korespondence, přes oddílové a družinové kroniky až po vzpomínky přímých účastníků událostí. A významnou roli hrály i ikonografické prameny, především fotografie. Největší potíž však spočívala v tom, jak se k těmto pramenům dostat. Psát o historii skautského hnutí na místní úrovni je paradoxně mnohem složitější, než zpracovávat témata „velkých“ dějin, kdy jsou zpravidla k dispozici kilometry materiálů ve státních archivech. Shromažďování informací k některým tématům a etapám historie moravskotřebovského skautingu se dost často podobala hledání jehly v kupce. A dlužno říct, že není ani zdaleka u konce. Od vydání knihy si možná trochu naivně slibuji, že by mohlo o téma vzbudit zájem a přinést nové nálezy.

Objevil jste nějaké nové prameny?

Vzhledem k tomu, že jde o téma téměř nezpracované, nových objevů bylo za dobu, po kterou se historií moravskotřebovského skautingu zabývám, celá řada. Velkou radost mi způsobil například nález konvolutu písemností z činnosti poválečného střediska ve Státním okresním archivu Svitavy se sídlem v Litomyšli nebo unikátních fotografií z třicátých let v síni tradic střední vojenské v Moravské Třebové. A takto bych mohl pokračovat. Nic z toho se však nevyrovná zážitkům ze setkání s přímými účastníky někdejších událostí a jejich vzpomínkám. S některými z nich jsem hovořil opakovaně a troufám si říct, že se z nás stali přátelé.

Kdy a za jakých okolností skauting v Moravské Třebové vznikl?

Počátky moravskotřebovského skautingu sahají do poloviny třicátých let minulého století. První skautský oddíl vznikl v českém menšinovém prostředí Státního vojenského reformního reálného gymnázia. Šlo o ojedinělý experiment, na kterém spolupracovalo náčelnictvo Junáka s ministerstvem národní obrany. Snahou bylo poskytnout studentům vojenského gymnázia smysluplnou náplň volného času. Výjimečnost tohoto spojení potvrzuje návštěva samotného zakladatele českého skautingu Antonína Benjamina Svojsíka, který se přijel do Moravské Třebové osobně přesvědčit, jak se specifická forma skautingu rozvíjí. Oddíl zanikl na podzim roku 1938, poté, co bylo město přičleněno k nacistické Třetí říši.

Jak to bylo se skautingem v minulosti, například za války a potom za komunismu?

Na konci září roku 1938 skautský oddíl ve vojenském gymnáziu zanikl a po válce nebyl obnoven. Pokračovateli skautské tradice ve městě se stali čeští novoosídlenci, kteří sem přišli po odsunu německého obyvatelstva z nejrůznějších koutů republiky. Výraznou osobností skautingu čtyřicátých let byl Jaroslav Hanzl, který se stal vůdcem střediska. Konec poválečnému skautování učinily únorové události. Moravskotřebovské středisko se však už před tím potýkalo s vnitřními problémy. Junák byl násilně včleněn do Svazu československé mládeže a na začátku roku 1950 definitivně zrušen. Dvacet let o skautech ve městě nikdo neslyšel. Vše se změnilo na jaře roku 1968, kdy Miloslav Kužílek, který prošel poválečným střediskem jako chlapec, založil družinu Lišek. A postupně se k práci hlásili bývalí i noví skautští činovníci a vznikaly nové oddíly a družiny. V létě bylo obnoveno skautské středisko, jehož vůdcem se stal Karel Metyš, pozdější první polistopadový starosta města. Skauti objevili zaniklou německou osadu Finkenstein/ Na Kvíčalce, na jejímž místě si vybudovali táborovou základnu. Srpnová okupace vojsky Varšavské smlouvy nový rozkvět skautingu přerušila. Trvalo však ještě dva roky, než byl opět, tentokrát už potřetí, zakázán. A tak bylo moravskotřebovské středisko na podzim roku 1970 postaveno před zásadní rozhodnutí. Pokračovat dál v činnosti skrytě pod hlavičkou pionýrské organizace, nebo se rozpustit. Převážilo rozhodnutí zůstat s dětmi a středisko se změnilo na pionýrskou skupinu Táborník, krátce na to přejmenovanou na skupinu generála Sochora.

Má skauting v Moravské Třebové dobrou tradici, která se zachovává i dnes?

Skauting má v Moravské Třebové dlouhou a pozoruhodnou historii. Za pětasedmdesát let své existence ovlivnil a formoval stovky dětí. Přežil i dlouhá období totality. V zákazech a peripetiích, kterými za tu dobu prošel, se tak jen potvrzuje rčení „skautem jednou, skautem navždy“.

Mají dnešní děti o skauting zájem?

Myslím, že ano. Ostatně počet registrovaných členů moravskotřebovského skautského střediska to jednoznačně potvrzuje. Se svými bezmála sto sedmdesáti členy je největším střediskem svitavského okresu a současně čtvrtým největším střediskem Pardubického kraje. Domnívám se, že ani v dnešní době, kdy mají děti mnohem větší možnosti trávení volného času, než například před sto lety, kdy český skauting vznikal, neztrácí hodnoty, které hnutí nabízí, na přitažlivosti. Bez reflexe a zavádění nejnovějších trendů se to samozřejmě neobejde, ale základ zůstává stále stejný.