Výrazný podíl na kultuře a bohatých literárních tradicích Litomyšle, ba dokonce i kulturních dějin našeho národa, měla vždy činnost litomyšlských knihtiskařů.

V Litomyšli byla první tiskárna založena nedlouho poté, kdy se k nám dostal knihtisk. Její vznik souvisel také se vznikem sboru Jednoty bratrské v Litomyšli ve druhé polovině 15. století, se vznikem horního města, které mělo bratrský ráz, a také s probratrským vztahem Bohuše II. Kostky z Postupic.

Mezi prvními

Byla to doba, kdy v několika českých městech vznikly knihtiskárny – první vznikla okolo roku 1468 v Plzni, následovala Praha, Kutná Hora. Na začátku 16. století se pak zrodily tiskárny spojené převážně s činností českých bratří, nejdříve v Mladé Boleslavi, následovala Litomyšl, Bělá pod Bezdězem, Klášter u Vilémova, Litoměřice, Ústí nad Orlicí, Hradec Králové, ale to již jsme v roce 1567. Z přehledu je patrné, že litomyšlská knihtiskárna patřila nejen k těm prvním, které na našem území vznikly, ale jak je patrné z její činnosti, tak i k těm nejpřednějším.

V roce 1503 ji založil Bohuš II. Kostka z Postupic. Na Novém (horním) městě v prostorách dnešní zámecké zahrady naproti muzeu, přibližně v místech, kde dnes najdeme sochu Metoděje, ji zřídil a provozoval Pavel z Meziříčí a nazval ji Impressí na hoře Olivetské. Podle označení tohoto návrší používal od roku 1519 tiskař jméno Pavel Olivetský, označoval se jako „Pavel Olivetský impressor z Olivetu" – impressor bylo dobové pojmenování tiskaře. Ještě před tím zakoupil Pavel z Meziříčí dům na náměstí (v místech dnešního domu č.p. 112), který v dobách pozdějších tradičně patřil majitelům litomyšlské tiskárny a kde se pravděpodobně také tiskly knihy. Původní dům s tiskárnou na hoře Olivetské byl zbourán po požárech v polovině 16. století. Kromě litomyšlské knihtiskárny měl Pavel z Meziříčí také menší, ale moderněji vybavenou tiskárnu v Praze na Malé Straně.

Pavel z Meziříčí tiskl v Litomyšli nástěnné kalendáře, drobné tisky, padesátku spisů českých bratří, ale i spisy Husovy, překlady knih Martina Luthera. Tiskl však menšinově i knihy katolické. K významným tiskům litomyšlské tiskárny této doby patří druhé vydání „Spisu o nemocech morních, kterak se mají lidé chovati před tím i při tom času" z roku 1506 od Jana Černého (Nigera), významného lékaře, který působil v Litomyšli a v Prostějově, nebo „Epištola Cypriana mučedníka" z roku 1507.

Pokračovatelé

Pavel Olivetský měl dva syny, kteří se v jeho tiskárně vyučili, syn Jan Olivetský (Hlaváč) z Litomyšle odešel a založil v roce 1538 knihtiskárnu v Olomouci, první stálou tiskárnu na Moravě. Tiskl však také knihy zakázané, za což byl roku 1547 popraven. Litomyšlskou tiskárnu po smrti Pavla Olivetského v roce 1534 provozoval jeho spolupracovník a později i zeť Alexandr Aujezdecký. Ten přemístil tiskárnu do domu č. p. 112 na náměstí. Tiskárnu rozšiřoval i do jiných míst v Litomyšl, patrně i do domu č.p. 147 v dnešní ulici Boženy Němcové pod piaristickým kostelem.

Alexandr Aujezdecký se stal zámožným litomyšlským měšťanem. Ve své tiskárně vytiskl více než 25 titulů – kromě bratrských tisků v krásné úpravě např. „Práva městská" (1536) od českého právníka a mistra pražské univerzity Brikcího z Licka, který se jako první pokusil sjednotit městské právo, nebo slavný cestopis Martina Kabátníka „Cesta z Čech do Jeruzáléma a Egypta" (1539).

Do Královce

V důsledku potlačeného povstáním českých stavů proti císaři Ferdinandu I. přijal Alexandr Aujezdecký spolu s několika dalšími Bratry naoko náboženství římskokatolické. Patrně si od toho sliboval, že udrží litomyšlskou tiskárnu v provozu. Tlak však nepovolil, byl nakonec nucen jako jeden z posledních následovat přibližně sto padesát Litomyšlanů, kteří v roce 1548 odešli z města do Polska. Alexandr Aujezdecký odešel do Královce ve Východním Prusku, odkud dostal nabídku pokračovat v tiskařské praxi. Zkusil se sice na čas vrátit do Litomyšle, zakotvil nakonec v Prostějově, kde připravoval k tisku své vrcholné dílo Písně chval božských, které nakonec vytiskl v roce 1561 v Šamotulech v Polsku. Českobratrský zpěvník, který obsahuje 754 písní, tak nese v literatuře známější název Šamotulský kancionál. Alexander sám napsal ke kancionálu předmluvu.

Po smrti Ferdinanda I. se Alexandr Aujezdecký do Litomyšle vrátil, tiskařskému řemeslu se však již příliš nevěnoval. Zemřel roku 1577. Zůstal bez dědiců, veškerý jeho majetek připadl tedy obci. Tiskařské nástroje zakoupil Andreas Graudenc, který se tak stal nástupcem Alexandra Aujezdeckého. Skončila tak slavná éra bratrských knihtiskařů v Litomyšli.

MILAN BÁČA