Je velké množství míst v okrese, ke kterým se pojí pověsti. Každé město, mnohé obce a známá místa se jimi mohou pochlubit.

Mnoho pověstí se váže k hradu Svojanov a jeho okolí, například pověsti o založení hradu, o pokladu v hladomorně, o zazděné nevěrné manželce Mikuláše Trčky z Lípy, o Rašínově duchu na ohnivém býku, pověsti o vzniku názvu vesničky Hlásnice a podobné. Vynikajícím vypravěčem svojanovských bájí a pověstí byl Alois Živný, někdejší kastelán hradu Svojanov.

Díky tradičním letním poutím u Majdalenky jsou známé také pověsti o tomto místě poblíž Svojanova a Hlásnice. Po smrti Přemysla Otakara II. nechala královna Kunhuta, která pobývala na Svojanově, vystavět klášter sester Magdalenitek. Za husitských válek byl klášter rozbořen a jeho zříceniny obývali poutníci. Klášterní kostelík byl sice v 17. století opraven, avšak v průběhu několika staletí se stavba proměňovala. Vznikla zde i poustevna a lázně, které stály u pramenů vody u kapličky. Posléze chátrala až do podoby zříceniny.

Majdalenka

Dnešní kaple svaté Máří Magdalény je vlastně upraveným presbytářem někdejšího kostela, ze kterého se dochovaly ještě obvodové zdi a portál. Již k založení kláštera se váže pověst. Královna Kunhuta ho měla nechat vystavět kvůli návratu ztraceného duševního klidu poté, kdy se jí po smrti krále Přemysla Otakara II. ze vztahu se Závišem z Falknštejna narodil syn Ješek. Podle pověsti se tak stalo na hrádku poblíž Svojanova. Nechala tedy nedaleko jeho narození vystavět klášter. Samotné místo Majdalenka je opředeno pověstmi. Například o pokladu, který je prý zakopán od dob husitských válek třináct kroků směrem jižním ode dveří kaple, o zázračné studánce, která bývala za oltářem a která uzdravovala, o zneuctění posvátné studánky komediantkou, která v ní vyprala plínky, o nočních zjeveních v kapličce a podobné.

Bohatá je také první sbírka Pověsti Moravskotřebovska, kterou vydala Jana Martínková s Jiřím Šmeralem v roce 2004. Obsahuje místní pověsti (pochopitelně také o založení Moravské Třebové), pověsti historické, legendární i démonické. Autoři knihy vycházeli zejména ze sbírek hřebečských pověstí vydaných na začátku 20. století pod názvem Sagen aus dem Schőnhengster Land německým badatelem a kustodem moravskotřebovského muzea Aloisem Czernym. Opírali se ale také o pověsti Hřebečska shromážděné například Emilem Lehmannem, Ferdinandem Jandlem z Rudoltic, Franzem Elgnerem ze Zábřehu, Franzem Gauglitzem z Lanškrouna nebo vídeňským historikem Gustavem Korkischem.

Pověsti a zkazky

Pověsti z Jevíčska sbíral František Továrek. Vydal je v knize s názvem Zašlými stezkami (Pověsti a zkazky z Malé Hané). Rukopis byl připraven k vydání již v roce 1941, kniha ale vyšla až v roce 1972. Již v roce 1939 vydal Pohádky z okolí Jevíčka Jaroslav Mackerle.

Pověst o založení Litomyšle vypráví příběh o knížeti Vitislavu, který dal městu jméno jako připomínku a výstrahu své dřívější domýšlivosti: „Lítost domýšlivce, krátce tedy Litomyšlec či Litomyšl".

Staré pověsti o Svitavách a jeho okolí historika Jana Kopeckého byly vydány pod názvem Pověsti a zkazky ze Svitavska. Nejrozsáhlejší soubor svitavských pověstí shromáždila a v roce 1996 vydala Drahomíra Šustrová. I ona se opírala o některé původní německé zdroje. Mezi jednatřiceti pověstmi najdeme třeba  pověst o tom, jak se díky obléhání Svitav švédskými vojsky do znaku města dostala hlava tura. Některé svitavské pověsti vyšly v roce 2012 zásluhou historického klubu Záviš v komiksové podobě. Několik svitavských pověstí převedl do podoby apokryfů Josef Čáp.

MILAN BÁČA