Sběratel a kreslíř Quido Šimek byl svérázný Litomyšlan

Svérázná litomyšlská osobnost, kupec, sběratel, výtvarník, literát, kronikář, organizátor spolkového a kulturního života a humorista Quido Šimek se narodil 10. března 1857 v rodině litomyšlského kupce Josefa Šimka v rohovém domě naproti poště v č. p. 139.

Quido neúspěšně tři roky studoval na litomyšlském piaristickém gymnáziu, po odchodu ze školy se učil v obchodě svého otce a kupecké řemeslo dopiloval ve Vídni, kam odešel na dva roky na zkušenou. Po smrti rodičů vedl rodinný obchod v Litomyšli třicet čtyři let, proslul však i mimo komerční oblast. Byl vášnivým sběratelem. Vlastnil jednu z nejrozsáhlejších numismatických sbírek v meziválečném Československu. Budoval sbírku starožitností, které vystavoval ve vlastním muzeu umístěném ve svém bytě. Sbíral například keramiku, porcelán, nádobí, nábytek, zbraně, antické památky, minerály, šperky, obrazy, čepce, dýmky, pohlednice, známky, pečetě, mořské mušle a další.

Obrkos

Quido Šimek byl také představitelem veřejného a spolkového života v Litomyšli. Byl mimo jiné  zastupitelem a radním, předsedou Klubu velocipedistů, předsedou (tzv. obrkosem) recesistického spolku Hnízdo kosů litomyšlských, zakládal Spolek muzejní v Litomyšli. Quido Šimek dokumentoval soudobý život v Litomyšli, je autorem dvou kronik U Šimků 1849 – 1911, která mapuje rodinnou kupeckou historii, a Litomyšl za doby světové války 1914–1919.  Zejména druhá jmenovaná, která má osm dílů, patří mezi klenoty v Šimkově pozůstalosti. Tato kronika, která v dodatcích obsahuje i novinové výstřižky, měla mimo jiné  suplovat regionální noviny.  Stráž východu, které za války nevycházely, neboť jejich vydavatel narukoval. Uvedená válečná kronika vznikala za pomoci spoluobčanů i litomyšlských vojáků na frontě. Mnoho lidí poskytovalo cenné podklady, materiály, fotografie, pohlednice, Šimek dodal velké množství vlastních obrázků a doplňoval ji materiály až téměř do své smrti.

Kroniku, která však tiskem nevyšla, umístil Šimek v ručně malované dřevěné truhle. Quido Šimek ilustroval i kupeckou kroniku rodu, doplňoval ji také řadou autentických materiálů – fotografiemi, novinovými články, dopisy, pohlednicemi, obchodními písemnostmi, ceníky. Ačkoliv byl zájem kroniku vydat knižně, Šimek  to  odmítl.

Quido Šimek byl také významným glosátorem litomyšlského života. Zaznamenával život v Litomyšli obrazem, ač byl malířem samoukem, zaznamenal svými kresbami život a události ve městě, zobrazil litomyšlské domy, staré domovní portály, svérázné postavy města, slavnosti, dobové zvyky apod.

Celý výtvarný cyklus Litomyšl 1870, který čítá stovky obrázků, zachycuje proměny Litomyšle přibližně v letech 1870 – 1930. Quido Šimek byl také autorem několika vlastivědných článků, které publikoval v časopisu Od Trstenické stezky, v letech 1890 – 1903 se jako vůdčí osobnost Hnízda kosů litomyšlských podílel na vydávání spolkových periodik, např. silvestrovského časopisu Kosí zobák.

Cestovatel

Je až s podivem, kolik Litomyšlanů bychom našli ve slovníku českých cestovatelů a autorů cestopisů. Litomyšl sice nemá cestovatele typu Emila Holuba, jako nedaleké Holice, ale i tak Martin Kabátník, Josef Kořenský, Zdeněk Matěj Kuděj, o kterých již v seriálu Literární toulky po Svitavsku řeč byla, nebo Quido Šimek patří mezi ty, kteří měli schopnost poutavě o svých cestách vyprávět.

V dubnu roku 1893 se Šimek vypravil spolu s asi 400 poutníky do Itálie na jubilejní pouť do Říma. Přibližně dvacetidenní cesta ho zavedla nejen do Říma, ale i do Neapole, na Vesuv nebo do Pompejí. Z cesty si přivezl řadu předmětů do své sbírky (včetně částí z mozaikové dlažby v Pompejích nebo kousků ztuhlé lávy z Vesuvu), zejména však hodně zážitků, které popsal v drobné satirické brožuře Cesta do Itálie a po Itálii, po zemi, po vodě i v luftě, která byla také jedinou vydanou Šimkovou knihou. V knížce sice pomlčel o audienci u papeže, na druhou stranu si však některé události vymyslel.

Pamětní síň

Knížku vydal vlastním nákladem pod pseudonymem Jeremiáš Okurka, výtěžek z prodeje pak věnoval na výstavbu sokolovny v Litomyšli. V roce 1900 se Šimek se třemi litomyšlskými přáteli (čalouníkem Františkem Sobotkou, výrobcem oleje Janem Vandasem a knihkupcem Karlem Veselíkem) vypravil na více než čtrnáctidenní cestu do Paříže na Světovou výstavu a své zážitky opět zpracoval a vlastními ilustracemi doprovodil do humorného cestopisu Cesta do Paříže 1900, který ovšem dlouhá léta zůstal v rukopise. Oba cestopisy byly vydány Regionálním muzeem v Litomyšli až v roce 2010.

Quido Šimek zemřel 22. července 1933 v litomyšlské nemocnici. Zajímavý byl osud jeho sbírek, které nakonec, ač původně nechtěl, Šimek nakonec odkázal s řadou podmínek rodnému městu. Přál si, aby byla v muzeu vybudována jeho pamětní síň s velkou železnou skříní na sbírku mincí a urnou s jeho zpopelněnými pozůstatky. Závěť byla splněna, když byla v červenci roku 1934 otevřena pamětní síň Quidona Šimka. Ta však byla v roce 1962 nahrazena novou muzejní expozicí a urna s Šimkovým popelem se až v roce 1985 dostala do rodinného hrobu na litomyšlském hřbitově.

Veškeré dílo Quidona Šimka je dnes uchováno v Regionálním muzeu v Litomyšli, kde se jím zabývá zejména historik Martin Boštík.

MILAN BÁČA