První dochovaný český cestopis napsal Martin Kabátník

Století čtrnácté a patnácté přineslo v našich zemích zvýšený zájem o cestopisy, které se zejména v souvislosti s renesancí stávají plnohodnotným literárním žánrem. Zpočátku to byly překlady oblíbených cestopisů (např. Mandevillův cestopis, Milion od Marca Pola), později začaly vznikat původní české.

Touha poznat cizí kraje byla i v českých zemích vždy velmi silná. Stejně tak jako snaha své zážitky zaznamenat. Mezi ty první, kterým se to podařilo, byl také litomyšlský měšťan Martin Kabátník. Narodil se někdy okolo roku 1428. Ví se, že žil původně v Praze, odkud odešel již jako příslušník Jednoty bratrské před neustálými náboženskými rozbroji do Litomyšle, kde byl jeden z nejstarších bratrských sborů, bratrské biskupství, později také první tajná bratrská tiskárna. Přestože byl prostým řemeslníkem (snad krejčím či kožešníkem, možná se živil výrobou kabátů) a neuměl patrně číst a psát, měl významné postavení v Jednotě bratrské. Vyplývá to mimo jiné i ze skutečnosti, že když roku 1490 rozhodla Jednota bratrská, aby bylo vypraveno poselstvo, které bude ve vzdálených zemích hledat církve, které se nezpronevěřily původním křesťanským myšlenkám, byl Martin Kabátník členem čtyřčlenné výpravy, která se vydala 1. března 1491 z Čech přes Moravu, Slezsko, Polsko a Uhry do Cařihradu.

Zde se muži rozdělili. Rytíř Mareš Kokovec se vydal do Moskvy, bratr Lukáš Pražský do řeckých krajin a Kašpar z Braniborské marky zůstal v Cařihradu a v jeho okolí. Martin Kabátník pak sám, ačkoliv neznal cizí jazyky, pokračoval v cestě přes Malou Asii, Damašek a Jeruzalém, kde pobyl tři týdny, až do Egypta. V Káhiře, kterou chybně nazývá Ejipt (Egypt), dvacet dní sledoval život lidí, jejich příbytky, zvyky. Po téměř stejné cestě se pak vrátil v listopadu 1492 domů do Litomyšle. Zde na Horním městě si s chotí Alžbětou zakoupil od lékaře a kněze Jednoty bratrské Jana Černého dům a zde také žil do své smrti 2. února 1503. Pohřben byl na bratrském hřbitově v Litomyšli, který býval před Kacimberkem.

Kabátníkova výprava sice svůj účel nesplnila, neboť žádné prvotní „nezkažené“ křesťanské obce neobjevila, naopak všude údajně panovala „všeobecná veliká zkaženost“ a „křesťané tonou v neřesti a pověrách“, patrně však Martin Kabátník vyprávěním svých zážitků z cest slavil úspěch. Rozhodl se totiž po několika letech své zážitky zaznamenat. Musel je však díky své negramotnosti diktovat některému z litomyšlských písařů, nejčastěji je uváděn bakalář Adam (nebo Adam Bakalář). Knižního vydání se však nedočkal, neboť publikace s názvem Cesta z Čech do Jeruzaléma a Egypta, Martina Kabátníka z Litomyšle vyšla v Litomyšli až v roce 1539, tedy třicet šest let po jeho smrti. Písař k cestopisu připojil ještě krátký životopis Kabátníka.

Je možné, že kniha vyšla ještě dříve (1518), ale toto vydání se nezachovalo, na rozdíl od rukopisu, který je uložen v Archivu Pražského hradu. Do dějin české literatury vstoupila kniha Martina Kabátníka jako jeden z prvních dochovaných českých cestopisů. Kabátníkův cestopis byl také převyprávěn pro děti a mládež Josefem Koptou a Bedřichem Slavíkem ve výboru Starodávné cesty do světa (1964).

Ukázka z Kabátníkova cestopisu:

„V Ejiptě jsem byl po dvacet dní a v těch dnech nikde déšť nepršel. O zimě, po které jsem se tázal, pravili: ´Co jest to? Pověz nám!´ Pravil jsem jim, kterak se země zavře zimou a voda stydne a taky řeky i veliké, že se po nich chodit dá, i s vozy se jezdí, velmi se tomu smáli. A žádného dřevěného domu jsme v tom Ejiptě neviděl, než domové jsou všecko kamenní, a to z čistého kamení jsou klenutí od země až dovrchu. Nízcí jsou, neb jich mnoho v zemi jest, jsou tak děláni pro veliké horko. Také v Ejiptě málo dřev mají, a ty, co jsou, jsou velmy drahy. Proto nemnoho ohňů jest v domech. V tom Ejiptě zdaleka tak nepečují o své životy (žaludky). Nevaří jim tam a nepřipravují mnohé pokrmy tak jako v jiných zemích, zvlášť v zemi české, kde v tom převýšili všecky národy.“

MILAN BÁČA