Do Moravské Třebové přijel besedovat Ivan Klíma (nar. 1931), český prozaik, dramatik, publicista, autor mnoha próz, esejů, divadelních her i literatury pro děti a mládež.

O spisovatelovy názory projevilo zájem asi osmdesát mladých lidí. Po smrti Bohumila Hrabala nebo Arnošta Lustiga je Ivan Klíma nestorem a guru současné české prózy. Zaměřil se na čtyři stěžejní pilíře: sílu literatury obecně, vzpomínky a pocity, které nalézají prostor i v jeho tvorbě, osobní lidskou statečnost, s níž se celý život setkával. V neposlední řadě „uštědřil“ také spoustu cenných rad do života.

Vzpomínky a pocity

A co se účastníci dozvěděli? Kterak před padesáti lety začínal s literaturou. „Osobní pocity a vzpomínky jsou pro každého tvůrce důležité. Na tenký led literatury jsem vstoupil jako neznalý, o to více motivovaný. Potřeboval jsem přehlušit mladistvý pocit pobytu v koncentračním táboře Terezín. Naštěstí mě ta zlá zkušenost dlouho nelimitovala,“ uvedl Ivan Klíma.

Reálný vstup mezi renomované tvůrce znamenala šedesátá léta minulého století. Klíma svoji ranou tvorbu považuje v mnohém za nejlepší. Sám zmiňoval zejména ´Má veselá jitra´, k nimž má zcela vřelý vztah. Díla, která jsou žánrově velmi pestrá vydával po celém světě. Vyšly v jednatřiceti jazycích. Proslavil se jako znalec tvorby Karla Čapka, Franze Kafky, v jehož svobodě tvorby skrze vnitřní pocity sám spatřuje onu základní potenci každé knihy.
Zlom v životě osobním i spisovatelském představoval prozaikův pobyt ve spojených státech, kde působil jako profesor české literatury na univerzitě v Michiganu.

Po návratu do tehdejšího Československa publikoval podle možností, kterých vzhledem k politické situaci nebylo příliš, články v různých časopisech. Získal celou řadu přátel, kterých si cení především za osobní statečnost. „Práh osobní statečnosti má každý nastaven různě. Někdo je ´baba´ a dokáže škodit, jiný odejde. V tom směru si dodnes cením například Václava Havla, který tehdy v sobě pro ostatní generoval morálku, tolik potřebnou i dnes. Ve své době byl vskutku osobností,“ vysvětloval spisovatel. Z dalších vrstevníků ocenil Jana Trefulku, Ivana M. Jirouse a jiné.

Přítomným okomentoval současné české autory a literární žánry (sci-fi, fantasy atd.). Studentům směroval cenné rady: „Zbavte se trémy a v nejhorším případě se za ni nestyďte. Je znakem faktu, že vám na výsledku záleží. Vzdělání je základ!“ Projevil se jako velký apologetik českého jazyka. Je třeba si ho cenit a bránit. „V tom není žádný šovinismus. Jste-li znalí angličtiny, pište. Přispívejte anglickými texty i do tisku. Ale proč zaneřádit jeden z nejbohatších jazyků anglikanismy? To svědčí o neúctě k jazyku nebo o hlouposti. Proč nahrazovat výstižná česká slova rolník, sedlák, zemědělec sterilním farmer?“ zdůrazňoval Klíma.

Spisovatel se posluchačům připomenul rovněž svými fejetony. Po Rudolfu Křesťanovi patří k jejich nejúspěšnějším tvůrcům. Inspirativní z hlediska literární teorie byla i přednesená ukázka tzv. krátké povídky.

Ivan Klíma strávil v Moravské Třebové několik hodin. „Město je krásné, lidé příjemní. Snad jsem je příliš nenudil, snad jsem je něčím upoutal,“ prozradil prozaik.

S ledovým klidem se rozloučil se spokojenými účastníky besedy. Poté se usadil do vlaku, aby se vydal vstříc Praze. Takový je Ivan Klíma…

FRANTIŠEK MATOUŠEK