Za svůj relativně krátký život však stihl složit celou řadu úspěšných a oblíbených děl. Bedřich Smetana se narodil 2. března 1824 v Litomyšli v budově tamního pivovaru. Rodina byla hudebně založená a malý Bedřich již od dětství hrál na klavír a housle. První koncert odehrál v šesti letech a v té době také začal komponovat. V dětství se vážně zranil při klukovské hře. Společně s kamarády zakopal skleněnou láhev naplněnou střelným prachem do země a při nenadálé explozi mu střepiny poranily pravou část obličeje. Léčbu komplikovala infekce a podle některých odborníků tehdy vznikl zánět, který měl později způsobit ještě vážnější zdravotní komplikace.
Po maturitě se věnoval studiu hudby u Josefa Proksche v Praze, tou dobou se sám živil jako učitel hudby ve šlechtických rodinách a dokonce si otevřel vlastní školu.
V revolučním roce 1848 se aktivně účastnil bojů na barikádách. V padesátých letech talentovanému skladateli zemřely tři dcery a přidaly se i ekonomické obtíže. V roce 1856 odjel skladatel do švédského Goteborgu, kde pět let pracoval jako dirigent a ředitel filharmonie. Šedesátá léta aktivně prožil opět v Praze.
Spoluzaložil Uměleckou besedu, byl sbormistrem Hlaholu, kapelníkem Prozatímního divadla a opět působil jako hudební pedagog. V následující dekádě se začal zhoršovat jeho zdravotní stav. Nakonec ztratil ztratil sluch a kvůli tomu skončil v divadle i ve škole. I přes svůj handicap však nadále komponoval.
O příčinách jeho hluchoty a smrti se vedly diskuze desítky let. V současné době převažuje názor, že Smetanovo zdraví ovlivnil úraz v dětství, který zapříčinil chronický zánět. Ten měl postupem času působit jeho hluchotu, později i smrt. Jeho díla jej naštěstí přežila. Například opery Prodaná nevěsta, Braniboři v Čechách, cyklus symfonických básní Má vlast, smyčcový kvartet Z mého života a mnohé další, díky kterým je jméno Bedřicha Smetany známé a vážené i 131 let po jeho smrti.
