Stalo se tak z iniciativy jejích současných spoluvlastníků (resp. spoluvlastníků pozemku, na němž zvonice stojí), tj. Sboru Českobratrské církve evangelické a Sboru Církve československé husitské v Litomyšli.

K nekatolickým stavbám v českých zemích lze velmi stručně a obecně říci, že jejich počátky sahají do doby pohusitské a souvisejí zejména s činností Jednoty bratrské. Modlitebny stoupenců tohoto křesťanského církevního společenství byly stavby prosté, neokázalé, bez věží, což souviselo mimo jiné s důsledným dodržováním principů Jednoty, jimiž byly: odmítání násilí, život v ústraní, vnímání vzdělání jako prostředku k pochopení bible a podobně.
Po porážce českých stavů na Bílé hoře v roce 1620 a následném období rekatolizace mohly protestantské církve obnovit své aktivity v českých zemích až po vydání tolerančního patentu Josefa II. Habsburského z 13. října 1781. Jím obnovil tento osvícený panovník svobodu některým nekatolickým vyznáním, tj. augsburskému, helvetskému a pravoslavnému. Nicméně se jednalo o církve „tolerované“, tedy trpěné, což znamenalo, že jejich modlitebny například nesměly být opatřovány věžemi.

Až po vydání tzv. protestantského patentu v roce 1861, který zrovnopravňoval dosud pouze „tolerované“ nekatolické církve s církví římskokatolickou, se situace výrazně změnila. Některé protestantské modlitebny, respektive kostely tak mohly být na sklonku 19. století a v první polovině století následujícího již opatřovány věžemi. Po ustavení samostatného československého státu roku 1918 vznikla ze všech českých sborů evangelických církví augsburského a helvetského vyznání Českobratrská církev evangelická. O dva roky později byla založena Církev československá.
Do tohoto období spadá z technického hlediska poměrně zajímavá stavba, jíž je výše zmíněná zvonice v Pazuše.

O postavení zvonice v Pazuše požádali tamní občané nekatolického vyznání a bez vyznání dopisem z 6. května 1928 adresovaným obecnímu úřadu tamtéž. Stavební komise obce Pazuchy udělila ke stavbě zvonice souhlas 12. května téhož roku. Zvonice měla být postavena na pozemku č. 133/8 Martina Hanuse z Pazuchy čp. 29 nákladem, který měli nést místní občané zastoupení panem Františkem Vavřínem z čp. 6.
Přestože byl kolem stavby zvonice veden spor mezi občany katolického vyznání osady Pazucha a osady Strakov (jež byla v té době součástí obce Pazucha) s příslušníky Českobratrské církve evangelické (dílem i Církve československé), Okresní správní komise v Litomyšli rozhodla přípisem z 25. května 1928 nakonec o tom, že zvonice v obci Pazucha postavena bude.

Projekt ke stavbě zpracoval Jan Lochman, mistr zednický a tesařský ze Sloupnice a užitým stavebním materiálem měl být železobeton; dle projektu měla být zvonice vysoká sedm metrů. Stavba byla realizována v poměrně krátkém čase a železobetonová zvonice vybavená zvonem a označená nápisem „Milujte se a prawdy každému přejte“, provedeným novogotickým písmem, byla slavnostně předána k užívání 28. října 1928, tj. v den desátého výročí vzniku Československé republiky.

Přestože bylo na obecné škole v Pazuše vyučováno vedle katolického náboženství též náboženství evangelické a československé, strakovských a pazušských občanů římskokatolického vyznání, jichž byly dvě třetiny, se zřízení nové zvonice hluboce dotklo. Pisatel školní kroniky tuto událost komentoval slovy: „28. říjen – letos jubilejní den desetiletého trvání našeho státu byl oslavován za neurovnaných poměrů v obci. Církev evangelická odevzdala ten den svoji novou zvonici veřejnému účelu, čímž znemožnila místní osvětové komisi jakoukoli oslavu celkovou.“

Katolicky orientovaný Místní odbor Národní jednoty severočeské uspořádal oslavy desátého výročí vzniku republiky na protest v nedaleké osadě Strakov, který, jak uvedeno, příslušel v té době k obci Pazucha. V roce 1932 daroval Martin Hanus zvonici, respektive pozemek na němž zvonice stojí, Sboru Českobratrské církve evangelické a Sboru Církve československé v Litomyšli. Darovací smlouva je dnes uložena v centrální spisovně (archivu) Sboru Českobratrské církve evangelické v Litomyšli.

V roce 2007 projevil Sbor Českobratrské církve evangelické v Litomyšli zájem o správu dědictví po předcích v podobě uvedené zvonice a spolu se Sborem Církve československé husitské tamtéž se podílel na její rekonstrukci. Dle slov pana Jana Kubíčka vyvstal pouze problém se zvonem, neboť ten původní se ztratil. Byl proto nahrazen zvonem, který pravděpodobně dříve sloužil v sousední kapli.
Slavnostní zvonění obnovené zvonice se uskuteční v sobotu 13. září.

OLDŘICH PAKOSTA, ředitel SOkA Svitavy se sídlem v Litomyšli