Do Poličky často a ráda jezdíte. Proč?
Jsou tu fajn lidé. Vždycky, když jsme tu mívali koncert, byli vynikající.
Venku je to ovšem zase něco jiného, než když fanoušci sedí v řadách, že?
Jistě. Tam přijdou na celý koncert a musí to mít i jinou posloupnost. Ale přiznám se vám, že miluji tyhle hodinovky na pódiu. Zahrnete do šedesáti minut všechnu energii. Když ještě vidím, jak lidé reagují a přijde jich hodně, to si strašně užívám.
Je vám bližší vystupování v kulturních domech nebo venku?
Nedá se to srovnávat, protože v zimě venku být nemůžete. I když jednou jsem vystupovala na havířovském vánočním koncertu. Dali nám teplé fukary a zpívala jsem v kabátě. To byla výjimka (úsměv). Mrzlo, sněžilo a už jsme věděli, že je to náš poslední koncert v roce. Atmosféra zahřála a měla jsem pocit, že si kabát vysvleču.
Jste zastánkyní živého zpívání. Pořád vám playback tak vadí?
Miluji živou muziku a to, když slyším a vidím od zpěváka výkon. Jak zpívá a jak se pohybuje. Proto mě zklamal Aleš Brichta, který jel na playback. Nikdo to příliš nepozná. Jen dozpívával a to mě mrzí. To je pro mě podvod. Vždyť já sama se absolutně vyhýbám i half-playbacku. Něco takového udělám na firemních akcích jen jednou za rok. To je pro mě trápení. Když není možné hrát s kapelou, tak nejedu.
