Festival pomalu končí. Co považujete za nejpříjemnější okamžik letošního ročníku?
Asi nemá smysl zmiňovat všechny krásné umělecké zážitky, o těch jste jistě slyšeli od jiných. Ale jeden zcela prozaický nastal ve čtvrtek 26. června kolem poledne, kdy jsme se po bouři opět dočkali zapojení elektrického proudu a s ním vytoužené kávy. Bez ní bych festival zvládala jen stěží.


Jak vypadal váš běžný festivalový den?

Vstupenky, hosté, telefonáty, ubytování, Amélie z Montmartru (moje znělka na mobilu), rodina, sponzorské reklamy, loga, fotografie, články, odpovědi novinářům, … pardon, volá mě Amélie.


Z reklamního pohledu patřil festival k těm úspěšným?
Hodnotit by měli jiní, ale mám dojem, že se o nás ví a hovoří. Když se pan profesor Halík vrátil v neděli z Prahy, dokonce tvrdil, že i tam se nemluví o ničem jiném než o litomyšlském festivalu. (Otázkou zůstává, jakou roli v tom sehrál orkán.)


Kdy pro vás končí festival? Odjedete hodně daleko, nebo zůstanete na chalupě?
Festival pro nás nekončí nikdy - tak nějak v duchu věty „Král je mrtev - ať žije král!“ A ptáte-li se na nás, týden po festivalu vypadáme také jako mrtví. Děti by vám mohly vyprávět: „…a zase spěj!“