Milý Mistře Bohdane,

dobře víte, jak moc Vás mám rád a jak si Vás vážím. Za normálních okolností bych si nedovolil nic z Vašich výroků opravovat, Vy máte právo mít i názory nekonformní, osobité, třeba i trochu šokující, s Vaší autoritou můžete říkat věci, které se lidem nelíbí. Vím, že máte obrovský přehled a dar správně odhadnout situaci, trefit se. Teď se ale musím ohradit. Vysmíváte se názvu Smetanova výtvarná Litomyšl a opakujete, že to měla být Litomyšl Mařákova. Ano, samozřejmě mohla. Pak by to byl ale zcela samostatný projekt, který nechť si někdo uspořádá. My jsme rozšířili hudební Smetanovu Litomyšl o výtvarnou část, tedy naprosto logicky vznikla Smetanova Litomyšl výtvarná. Je pevnou součástí festivalu jak organizačně a finančně, tak dobou konání a společnou propagací - to vystihuje odvozený název. Kupodivu však tentokrát nemáte pravdu ani v tvrzení, že Smetana nebyl žádný výtvarník. Dovolím si citovat z knihy "Julius Mařák a jeho žáci" od Naděždy Blažíčkové-Horové. Na straně 15 v kapitole Evropské krajinářství druhé poloviny 19. století píše: "Julius Mařák se narodil v době, kdy byl romantismus v celé Evropě dominantou životního a uměleckého vyznání… Přitom v literatuře vítězila báseň, v hudebních formách opera a v malířství krajinomalba. Někdy se hranice stíraly a umělec své myšlenky projevoval univerzálně a v nedělitelném celku: spisovatelé a skladatelé současně i kreslili a malovali, například Victor Hugo, Johann W. Goethe, Adalbert Stifter, Karel Hynek Mácha, Adolf Heyduk nebo Bedřich Smetana…". Kresby Bedřicha Smetany dokonce vydala Umělecká beseda jako svou Prémii na r. 1925. Nyní se nacházejí v Muzeu Bedřicha Smetany v Praze a my jsme již s ředitelkou Olgou Mojžíšovou jednali o jejich zapůjčení pro výstavu, uspořádanou v příštím ročníku Smetanovy Litomyšle. Jako závdavek posílám jeden obrázek. Nezapomínáme ale ani na Julia Mařáka, dalšího velkého rodáka Litomyšle. Na příští ročník připravujeme výstavu jeho prací a prací jeho žáků.

S hlubokou úctou Jan Pikna