S podporou povahových rysůtohoto muže a také jeho specifického výtvarného vkusu vznikla v průběhu sedmapadesáti let kolekce, která podává (mimo jiné) i jisté svědectví o podobě české grafiky dvacátého století.


Svetozár Pantůček (1931 – 2000) se narodil v Trnavě rodičům, jejichž kořeny dosahovaly do Litomyšle. Budoucí sběratel se záhy vyprofiloval jako talentovaný lingvista s citem pro krásu kaligrafie. Ze stejných zdrojů snad vytryskla i záliba v krásné čáře vůbec a odtud vedla také nejspíš cesta k okouzlení grafikou. To se projevilo překvapivě brzy, ještě na gymnáziu, členstvím ve Spolku sběratelů a přátel ex libris, které ukončila až smrt. Po celý život, v době působení na Orientálním ústavu v Praze, v normalizačních letech a pak i v poslední dekádě, kdy se směl vrátit do vědeckého života, udržoval Svetozár Pantůček živé osobní kontakty s předními českými grafiky. Proto i v obdobích existenčně nejistých mohla jeho grafická sbírka růst.


Vědec a překladatel Pantůček shromažďoval grafické práce především svých přátel a známých intenzivně, z obdivu a lásky k výtvarnému umění. Podoba jeho sbírky tak není ovlivněná žádnými teoretickými preferencemi. Proto také není a nemůže být budovaná systematicky. Fakt, že její součástí jsou kvalitní práce prvořadých výtvarníků, není výsledek chladného kalkulu sběratele – teoretika, ale přirozené vyústění volby muže s dobrým vkusem.
Helena Zemanová, kurátorka litomyšlské výstavy, se při její přípravě nutně ocitla v nelehké situaci. Každá selekce z tak ohromného množství neutříděného výtvarného materiálu musí být totiž velmi subjektivní. Nelze jinak. Kritériem výběru se kurátorce stala rozmanitost – autorská, formální, obsahová i technická, a to při udržení kvality vystavených listů. Zemanová se tedy pokusila představit sbírku v jejím rozpětí. A výsledek má své prokazatelné kvality.


Co do doby vzniku patří k nejstarším práce pozdních symboliků – Jana Zrzavého, Josefa Váchala, Jana Konůpka a Františka Koblihy, také ukázka z tvorby Vojtěcha Preissiga. Meziválečnou grafiku zastupuje Toyen, František T. Šimon i jiní. Z generace činné ve 40. letech stojí za zmínku zejména civilně laděné tisky Kamila Lhotáka, fantaskní projevy Josefa Lieslera, neodolatelné akty Oty Janečka i křehké drobnosti Ludmily Jiřincové. K blízkým přátelům rodiny náleželi dva Vladimírové – Komárek a Suchánek, oba populární výtvarníci jsou přítomni řadou drobnějších i velkých listů charakteristického stylu. Poválečná generace je zastoupena ještě řadou velkých jmen, jako je Cyril Bouda, Adolf Born, Oldřich Kulhánek a další.
Grafikové, kteří byli blízcí Svetozáru Pantůčkovi, se narodili vesměs v první polovině dvacátého století. Jejich výtvarný projev zůstal (až na úplné výjimky) v rovině věcné čitelnosti. Zůstal také nedotčený formálními experimenty moderny i postmoderny. Výtvarný zážitek, který si návštěvník této výstavy může dopřát, je jiného rázu. Je to zážitek krásy pružné a živé čáry, kultivované barvy a srozumitelné i uklidňující harmonie obojího.


Ludmila Kesselgruberová