Významní rodáci -pouze Češi?

Nejde však jen o to, zda zrovna Schindler mezi nejvýznamnější osobnosti Pardubického kraje patří či nikoliv. O tom se bude nepochybně nejen mezi historiky ještě dlouze a vášnivě diskutovat. Jiná věc je, kdo by v seznamu měl být a není.

Stojí za povšimnutí, že Schindler je jako reprezentant bývalých převážně německých oblastí současného Pardubického kraje v seznamu osamocen. Většina zařazených osobností byla svým působením svázána především s jazykově i geograficky českými částmi kraje. Je to do jisté míry pochopitelné. Poválečný odsun německého obyvatelstva a osídlení nově příchozími z různých oblastí Čech a Moravy spolu s jednostrannou ideologickou interpretací česko-německého soužití v minulých padesáti letech mají za následek přetrvávající vykořenění dnešních obyvatel východních částí Pardubického kraje.
Také výzkum historie někdejšího Hřebečska, které do roku 1945 tvořilo na českomoravském pomezí velký německý jazykový ostrov, zůstává až na výjimky na okraji badatelského zájmu nejen východočeských historiků. Zvláště citelně se to projevuje v absenci biografického slovníku, který by na významné rodáky upozornil a poskytl o nich základní informace.

Těžko tedy od regionálních politiků chtít, aby některé z nich znali a zasadili se o jejich navržení, případně prosazení do zmíněného seznamu. Možná by se potom nemuseli uchylovat ke kontroverzním osobnostem typu Oskara Schindlera, i když je nutno připustit, že v jeho případě hrálo nemalou roli především to, že o něm úspěšný americký režisér Steven Spielberg natočil sice fiktivní, nicméně velice podmanivý film, jehož zásluhou zná Schindlera takříkajíc celý svět. Nic proti tomu, je však otázka, zda to je adekvátní důvod pro zařazení na seznam, jímž se Pardubický kraj nejen kulturně, ale s ohledem na způsob, jakým je o zařazení té či oné osobnosti rozhodováno, také politicky profiluje.

Spina nerozděluje, ale spojuje

Vraťme se však otázce naznačené v úvodu, kdo by na seznamu měl být, a není. Osobností, které by si zařazení do tohoto dokumentu zasloužily, je celá řada, budeme-li však hledat někoho, kdo stejně jako Oskar Schindler pochází z někdejšího německého Hřebečska, ovšem na rozdíl od něj nerozděluje, ale spojuje, narazíme na prvním místě na rodáka z Městečka Trnávky Franze Spinu (1868 – 1938).

Spina byl jedním z nejvýznamnějších politických představitelů prvorepublikového německého aktivismu, jehož cílem bylo prosazovat zájmy německé menšiny v rámci Československé republiky, a ne proti ní. Pocházel z rolnické rodiny, která žila v Městečku Trnávce už od sedmnáctého století. Vliv na něj jistě mělo i bilingvní česko-německé prostředí, v němž až do třicátých let koexistovaly obě národnosti bez výraznějších konfliktů.

V letech 1879 – 1887 studoval na moravskotřebovském piaristickém gymnáziu. Po maturitě pokračoval ve studiích na univerzitě ve Vídni, věnoval se především germanistice a filozofii, seznámil se zde však také s řadou slovanských studentů z celé monarchie a učil se jejich jazykům. To jej posléze přivedlo ke studiu české a slovanské filologie. Po smrti otce přestoupil na pražskou Karlo-Ferdinandovu univerzitu, kde svá vysokoškolská studia v roce 1896 také dokončil.

Již o několik let dříve, ve školním roce 1892/1893 nastoupil jako středoškolský suplující učitel na benediktinském gymnáziu v Broumově, poté působil několik let v Uničově a od roku 1901 začal učit na německém gymnáziu v Moravské Třebové. Nepůsobil zde sice dlouho, už v roce 1906 nastoupil na německé gymnázium na Královských Vinohradech a od následujícího roku působil jako lektor na pražské německé univerzitě, zanechal však za sebou nesmazatelnou stopu. Spolu s kustodem muzea v Moravské Třebové Aloisem Czernym založil v roce 1905 časopis „Mitteilungen zur Volkskunde des Schönhengs-ter Landes“, který se stal výrazným impulzem k široce založenému hřebečskému regionálnímu bádání.

V roce 1917 se na pražské německé univerzitě stal Franz Spina mimořádným a o čtyři roky později řádným profesorem slavistiky, české řeči a literatury.

Politik aktivismu

Do politiky vstoupil Spina až po první světové válce, angažoval se v agrárním hnutí. V roce 1920 byl na kandidátce německého Svazu zemědělců v pardubickém kraji zvolen poslancem Národního shromáždění, a to se opakovalo ve všech dalších parlamentních volbách. Současně působil jako místopředseda a v letech 1925 až 1936 jako předseda této strany. Spinou prosazovaná politika aktivismu se ve dvacátých letech projevila ve vytvoření československo-německých vládních koalic. V prvních dvou letech 1926 – 1929 byl Spina ministrem veřejných prací, v dalších ministrem zdravotnictví a tělesné výchovy a v letech 1935 – 1938 byl ministrem bez portfeje.

Část dosavadních členů strany, mezi nimi i Spinův krajan z Městečka Trnávky Franz Hodina, ostatně již před volbami do SdP přestoupila. Definitivní konec pro německou agrární stranu znamenal převrat, který po anšlusu Rakouska v březnu 1938 provedl Spinou podporovaný představitel tzv. neoaktivismu Gustav Hacker, jehož výsledkem bylo její včlenění do SdP.

Spina rezignoval na veškeré své stranické, vládní i parlamentní funkce. Henleinovci, kteří v té době již otevřeně podporovali Hitlerův režim, zahájili proti Spinovi štvavou pomlouvačnou kampaň nejen v politice, ale i na univerzitě, což se výrazně podepsalo na Spinově zhoršeném zdravotním stavu. Sedmnáctého září 1938, den po pokusu Sudetoněmecké strany o puč, Franz Spina zemřel na zápal plic. Jeho zpopelněné ostatky jsou uloženy v rodinné hrobce v Městečku Trnávce.

Spinova smrt někdy bývá přirovnávána ke smrti Karla Čapka, který byl jen o několik měsíců později uštván českými fašisty.

JIŘÍ ŠMERAL, historik a vysokoškolský učitel FF UP v Olomouci