Hosté ke své autorské prezentaci tentokráte přijeli ze Žiliny, neboť svou účast považují za užitečnou, stejně jako své vlastní seskupení. Fotografie, ať už profesionální či amatérská, je totiž vždy oborem navýsost individuálním, přesto svým způsobem nezastupitelným. Kvalita jakéhokoliv spolku je pak závislá na osobnostech, které ho dokážou vést, ve smyslu udávat směr fotografie a jeho vývoj (Jak je důležité mít vizi!?), na aktivitě jeho členů, v neposlední řadě na kvalitě realizovaných snímků samotných. To vše slovenští „němí kouzelníci“ bravurně zvládli.

Dva z nich se zúčastnili moravskotřebovské vernisáže, tradičně připravené ve velkém stylu. Umělce přesvědčivě prezentovala mluvčí Dáša Vomelová (spolu se slovenskými hosty) a famózně doplnilo kulturní vystoupení „kvadratické“ Zuzany Pustinové z Kunčiny – zpěv a kytarový doprovod dcery stejného jména.

Lux collegium představuje (ne)náhodné střetnutí a neformální, otevřené seskupení žilinských fotografů, původně pětičlenné, dnes sestávající ze sedmičky nadšenců, prezentující se na výstavách na Slovensku i v zahraničí. Jinak řečeno, představuje realizovanou výzvu na otázku „Quo vadis, žilinská fotografie?“ Její vznik iniciovali ti, kteří věří v rozumnost vzájemné konfrontace všech, co fotografii dnes dělají i jen „dělají“.
Jestliže na počátku světa bylo Slovo, na počátku Lux Collegia byl profesionální fotograf Vlado Bača (1948), usměvavý čtyřicetiletý šedesátník, na vernisáži též přítomný. Jeho doménou je reklamní fotografie skla, textilu a módy, ale volnou tvorbu převážně směruje na figurální (stylizovaný akt) a krajinářskou fotografii. Právě jemu se podařilo pro svou hlasitou výzvu získat několik souputníků a vrstevníků, neprofesionálních fotografů, kteří doplňují kolektivní tvorbu dimenzí fotografie portrétní, reportážní (Richard Köhler, Milan Veliký), krajinářské (Miloslav Pfliegel, Juraj Rek) či emotivní (Štefan Zvarík) nebo dokonce tzv. manipulované fotografie (Ladislav Černý).

Perfekcionalistický Bačův akt

K tomuto věčnému tématu krásy ženy dospěl od prosté krajiny. Dlouho vnímal vyzývavost Rozsutce v Malé Fatře a jeho okolí, než v něm nalezl ortenovský rozměr intimně erotický. Nebylo to jednoduché, ale cesta k destinaci „Žena“ byla definována jednou provždy. Jeho fotografie prozrazují syrovost i neuhasitelnou touhu ženy, stejně jako vzbuzují svou tajemností respekt i něhu. Takový fenomén je schopen si každý fotograf kdykoliv vykouzlit sám. Ke svému štěstí.

Veliké kompozice všedních záležitostí

Přítomným na vernisáži ukázal Milan Veliký, co dokáže počítačová úprava fotografického snímku – jak v barevném řešení přesvědčivě i kouzelně vyzní nejeden všední snímek z našich městských prostředí. Přitažlivost obyčejnosti je prostá, kdo ji pochopí, dojde i k zamyšlení a třeba i údivu.

Člověče, žasni!

Fotografie znamená také (a zejména) paměť. Nechejte se fotografovat, abyste později poznali, jací jste byli, co jste si v kterém okamžiku mysleli. Pak přestanete tlouci na hluché bubny a své slepé novátorství či domýšlivou pýchu vydávat za vlastní genialitu. Nebudete zapomínat na svou vlastní vinu a svalovat ji na druhé. Ano, stále však platí: na začátku všeho je údiv, posléze zkoumání.
V tom smyslu je stále čemu se podivovat. Katalog Lux collegia, který při návštěvě získáte, mj. uvádí: „Existují miliony fotografů a každý rok vznikají biliony fotografií. Ale jaká je vzácná a skutečně dobrá a zajímavá fotografie? Ta, co má málo fantazie? A málo skutečného pohledu? Absenci vnitřního pohledu? Takové jsou pouhé chytráctví, stupidní trik, nápodoba.“

Ano, to je stáří, bez čísla věku. Buďte stále užaslí, divte se, přemýšlejte. Buďte mladí.
Lux Collegium vykročilo před dvěma lety na cestu za hodnotnou, výtvarně laděnou fotografií. Členové skupiny si jsou vědomi faktu, že jde o běh na dlouhou trať, nicméně jejich filozofie zaštítěná slovy velikána světového umění Pabla Picassa: „Láska a umění se dělají stejně: vždy na doraz a bez spoléhání na cizí pomoc!“ je nepřekonatelná.

Do Moravské Třebové přivezlo Lux Collegium fotografické portfolio, zajímavé a podnětné pro každého návštěvníka, i toho, který nestihl samotné zahájení. Výstava potrvá v Galerii výtvarného umění na ulici Brněnské do konce září. (mt)