Příběh, do kterého se hrad Svojanov ponořil, se odehrával na konci třicetileté války, kdy zbyly už jen hrstky vojáků a obce byly vylidněné.

Bitva na hradě

Po celém areálu hradu viděli návštěvníci vojáky, kteří se povalovali, nebo se opíjeli, hráli karty, rvali se kvůli maličkostem. Museli být pořád zaměstnaní nějakou prací, aby nezlenivěli a aby nedocházelo k nepokojům a k potyčkám. Lidé tak měli možnost být i u vojenského výcviku. Společně s vojáky se taky seznámili se zbraněmi.

Podle zprávy, kterou donesl posel, se Švédi stahovali ku Praze a bylo nutné vyslat pluky na pomoc. Ale vojáků byl nedostatek, proto verbíři sháněli posily. Verbovali všechny, kdo měli ruce a nohy, i ženy. Na hrad dovedli nové rekruty. „Krajiny byly zdecimované průchody ať už císařských, nebo švédských vojsk. Největší paseku nadělaly loupežnické bandy. My jsme si vybrali jednotky generála Jeana de Merode, jehož muži tady v okolí vraždili," popisoval dění Petr Kubíček z šermířského spolku Honorata.

Z rekrutů se ale vyklubali marodéři, vojáci z jednotek generála de Merode, banda hrdlořezů a zlodějů. Na hrad se dostali lstí. Chtěli peníze a zbraně. Strhla se krvavá bitva. Ukončila ji až posila z Olomouce, o které marodéři nevěděli. Na obou stranách zůstala řada mrtvých. Zbytek marodérů nechal kapitán zastřelit, jednoho marodéra nechal dokonce pověsit…

Nikdo nezemřel

Na hradě o víkendu naštěstí nikdo o život nepřišel. Návštěvníci ale měli jedinečnou příležitost být téměř uprostřed bitvy. Mnohým možná chvílemi běhal mráz po zádech. „Odnášíme si výborný zážitek. Sice nás bolí uši, ale bylo to pěkné představení," hodnotil Jiří Pospíšil z Babic nad Svitavou. Ti, kteří měli s sebou malé děti, šli raději o něco dál. „Líbilo se nám to, ale šli jsme na věž. Střílení bylo příliš hlučné, děti se lekaly," vysvětlila Zlatica Cikrdlová z Kamenné Horky.

Většina skupin šermířů, kteří se na Svojanově o víkendu představili, už jsou známé firmy. „Jsou stále lepší a lepší. Přijde mi zajímavé, že se sejdou na jednu velkou bitvu a až na místě si domlouvají, jak bude vypadat. Hrady jsou pro takové události určitě ideální prostředí," poznamenala Hana Petrová, z Třebovic.

O autentičnost šlo nejvíc. Program byl sestavený tak, aby si lidé představili život na hradě v době, která byla poměrně krutá. „V okolí se potulovaly tlupy vojáků, kteří přepadávaly hrady, ale i obce. Jejich obyvatelé se před nimi ukrývali v lesích. Nevíme jestli byl hrad skutečně v té době dobývaný, protože to není podložené skutečnými dokumenty, ale často se uvádí, zejména v legendách o hradu, že dobývaný byl," vysvětlil kastelán hradu Miloš Dempír.

Na své si o víkendu přišli nejen dospělí, ale i děti. Tvrdší souboje a bitky se prolínaly se scénickými vystoupeními, s tancem, pohádkami pro děti, ale i povídáním o zbraních, které si pak děti mohly třeba potěžkat.