Vrcholem pro mne byla premiéra Prodané nevěsty. Byla jsem trochu předpojatá, protože Magdalenku Švecovou, režisérku, mám moc ráda, je to moje kamarádka. I kdybych jí nenadržovala, tak reakce jsou jednoznačné. Viděli jsme něco výrazně vlídného, krásného, dobře interpretovaného a všechny nás to potěšilo. Turecký klavírista Fazil Say, malý čaroděj nad klaviaturou, mě strhl svým výkonem. V magazínu Den po dni Litomyšle jsme využili přídavek, který vycházel z nějaké turecké melodie. Jinotajnou, dramatickou hudbou jsme podložili záběry bouře, která se přihnala. U mladých z bostonského orchestru mě moc baví, jak mají muziku rádi a jak ji dělají poctivě.