Mezinárodní multikulturní festival Colour Meeting vznikl v roce 2000. Nyní se neodehrává jen v několika letních dnech, ale hudebníci přijíždí i v průběhu celého roku. Popište cestu od myšlenky k realizaci.
Kdysi jsem si řekl, že už mě nebaví jezdit na festivaly, kde slyším dvacet kapel a z toho mě zajímají jen dvě. Rozhodl jsem se tedy, že vytvořím festival, kde se mi budou líbit všechny. Bylo to sice trochu naivní, jelikož jako organizátor nemám čas si vystoupení užít. Snažím se zvát výborné muzikanty, které lidé zatím moc neznají. Dobré muziky je hodně a slyšet ji jen pár dní v roce je škoda. Proto přibyly koncerty i během roku. Letos se zaměřuji na hudbu ze zemí vyšegradské čtyřky, ale snažím se je spojit s českými kapelami.

Colour Meeting má bohatý doprovodný program. Není festivalem, kam přijdou lidé kvůli zvučným jménům na plakátech, ale nabízí zajímavou muziku.
Kladu si za cíl festivalem přispět k vzájemnému poznávání české společnosti a příslušníků jiných kultur. Hudba je možná nejsnadnější prostředek, jak začít představovat jiné kultury. Hudba je sice atraktivní a tóny a rytmy boří jazykové bariéry, ale možná nestačí na to, aby se lidé hlouběji zamysleli. Proto doplňujeme hudební produkci o filmy a přednášky. Přál bych si, aby Colour Meeting byl zárukou kvalitní muziky i pro lidi, kteří přichází na koncert, ačkoli kapelu neznají.

Naše společnost se postupně stává multikulturní, stejně jako poličský festival. Dotýkáte se podobných problémů?
Československo před dvaceti lety byl hermeticky uzavřený jednobarevný svět. Po roce 1989 se otevřely dveře a objevila se spousta nových otázek spojená s tím, že se tady začali objevovat noví lidé ze všech stran světa. Jelikož mě zajímají otázky spojené s menšinami i imigranty, cítil jsem potřebu na to reagovat. Osobně to pro mě většinou znamená obohacení, jelikož přináší zajímavé nové impulzy. Mrzí mě, pokud se ostatní nechtějí na problém podívat z druhé strany.

Jak jste se dostal k organizování prvních koncertů?
Původně jsem se profesně pohyboval v úplně jiném oboru. Díky tomu, že jsem muzikant, mě zaujala nabídka Idy Kellarové, která hledala asistenta pro hlasovou školu v Bystrém.Později jsem se začal starat také o její koncerty. Osobně ale pro mě bylo nejdůležitější setkání s romskou skupinou Terne Čhave, se kterou jako manažer spolupracuji dodnes. Na druhou stranu pro mě romská hudba není všechno.Na druhou stranu si uvědomuji, že romská hudba není všechno. Hudba má mnoho tváří a líbí se mi i moderní žánry jako je třebahip hopnebo elektronická muzika.

Sylva Horáková