Roubené stavení postavil v roce 1723 Jiřík Michl, později ji předal svému zeťovi Janu Šenkovi. „Nejznámějším majitelem chaloupky byl Jan Brtoun. Podle tohoto rodu získala i své jméno," říká Eva Šípová, která zvídavé návštěvníky stavením provádí.

Roubenka

Jan Brtoun patřil v Bystrém k významným osobám. „Byl to vlastenec, který propagoval myšlenky Karla Havlíčka Borovského. O Brtounovi psala i Teréza Nováková. Docházela do Bystrého s Jaroslavem Vrchlickým. Hledali v našem kraji materiály pro svou tvorbu," uvádí na pravou míru průvodkyně. Jaroslav Vrchlický měl totiž na bysterském zámku provdanou dceru, a tak se dostal do našeho kraje.

Spisovatelka psala také o černé komoře. I tu mohou návštěvníci Brtounovy chalupy vidět na vlastní oči. Podle Evy Šípové to byla zřejmě černá kuchyně, nebo přípravna. V komoře je zazděný i původní kámen, který byl pravděpodobně vyhřívaný kachlovými kamny z vedlejší světnice.
Poslední majitelé žili v chaloupce do roku 1986. Když poslední dědička po Brtounových zemřela, byla chalupa nějaký čas neobydlená. „Poté ji koupilo město. Stavení prošlo stavebními úpravami, opravy se dočkala i šindelová střecha. Původní povalové stropy a trámy jsou vyplněné mazaninou, to je hlína smíchaná s plevami, která udržovala ve stavení teplo. Majitelé se starali také o hospodářství, měli malá políčka, pěstovali bylinky. Živobytí tak měli své," popisuje život v chaloupce Eva Šípová. Část původního nábytku se dochovala, některé kusy věnovali lidé místní i z okolí.

Celá roubenka včetně půdy krásně voní, jako by na návštěvníka dýchala historie. Člověk si může představovat, jak její obyvatelé pracovali, ze stodoly vidlemi na půdu podávali jeden druhému slámu nebo seno. Uskladnili je na zimu, aby měli co pro dobytek na podestýlku a na krmení.
V roubeném stavení je spousta nářadí a pomůcek, které by určitě našly uplatnění i v dnešní době, třeba kruhadla na zelí, lis na tvaroh, máselnice. Ale dnes si lidé raději zajdou do obchodu pro hotový tvaroh, máslo či zelí a mají to bez práce.

Jan Brtoun ševcoval sice jen pro svou potřebu, ale i to vedlo bysterské radní, aby v chaloupce zřídili malé ševcovské muzeum. „Po ševcích zbylo v obci spousta nářadí, pomůcek i rozešité boty. Bylo škoda tyto věci vyhodit, tak jsme tady udělali muzeum tohoto řemesla. Lidé si zde můžou prohlédnout všechno, co někdejší ševci ke své práci potřebovali," pokračuje průvodkyně.

Ševcovská vesnice

Bystré totiž kdysi byla ševcovská vesnice. „Do roku 1939, než nastala hospodářská krize, bylo v Bystrém na šest stovek ševců. Tři sta jich pracovalo v malé továrničce na náměstí," vypráví Eva Šípová. Fabrika patřila nějakému Lípovi. „Další tři stovky ševců pracovaly v malých dílničkách v domech. Těch bylo po Bystrém čtyřiadvacet. Kůži dováželi z Itálie," pokračuje průvodkyně. Bysterští ševci údajně šili boty pro celou Evropu, ty s podpatky vozili hlavně do Brna a do Vídně.

V malé muzejní dílně je úplně všechno, co práci bysterských ševců dokumentuje. „Brali si od zákazníků míry, podle nich dělali šablony. Kráječem vykrajovali z kůže jednotlivé díly, které pak nejprve sešívali v ruce a teprve potom na mašině. Poté přilepili podrážku, slisovali, dratví obšili," připomíná postup šikovných řemeslníků Eva Šípová. Podrážky pak ještě přibili floky, což jsou titěrné dřevěné hřebíčky. I ty si mohou lidé v Brtounově chalupě prohlédnout. Je to až neuvěřitelné! Jeden flok je jako druhý. V dílničce jsou i boty, které dokládají skutečně zručnou řemeslnou práci. Nechybí tu ani verpánek, na kterém švec seděl.

V Brtounově chalupě žil onen vlastenec Jan Brtoun, o kterém psala Teréza Nováková. Nejstarší chaloupka v Bystrém si říká o to, aby se zde lidé zastavili a podívali se, jak kdysi řemeslníci pracovali a žili.

Pokud máte zájem podívat se do chalupy, kde žila skutečná postava románu Terézy Novákové „Na Librově gruntě", a kde je dnes jedinečné muzeum ševcovského řemesla, stačí zavolat Evě Šípové na telefon 737 884 213.