Klavírista Petr Malásek doprovází zpěvačku Lucii Bílou během jejích recitálů po celé České republice. Znají se už řadu let. Jsou totiž hudebně i lidsky naladěni na stejnou notu. Petr Malásek na pódiu často bývá terčem vtipů, které Lucie divákům s oblibou vypráví. Společně je můžete vidět v pondělí 2. května od 19 hodin v Tylově domě v Poličce.

S Lucií Bílou hrajete asi deset let a pojí vás přátelství, že?

My se známe strašně dlouho. Poprvé jsme se setkali při nahrávání Neposlušných tenisek, což byl první hit Lucky. Tenkrát jsem byl člen orchestru, se kterým nahrávala. Pak jsme se střídavě setkávali a naopak nás život zase rozděloval, ale teď už spolu hrajeme opravdu dlouho. Lucka je fajn holka a tím, že se dobře známe a máme možnost se při té muzice ještě více poznávat, tak je to bezvadný.

Lucie Bílá během recitálu často žertuje na vaši adresu. Dostala vás už někdy svým vtipem natolik, že jste se úplně odboural nebo jste vůbec netušil, co říct?

Obvykle nevím, co říct, protože Lucka je hrozně rychlá (smích). Nejhorší, co se nám stalo, bylo, když jsem hrál a praskla pode mnou židle u piána, jak jsem nakynutý. To jsme se oba tak smáli, že jsme nemohli skoro pokračovat. Lucka má dokonce tu ulomenou nohu někde schovanou jako suvenýr.

Na čem závisí výběr písniček během recitálu? Vybíráte je společně? Prosadíte si občas svou oblíbenou?

Byť mají koncerty svoji pevnou „kostru“, čas od času k proměnám dochází. Saháme společně do repertoáru z minulosti, do tvorby různých zahraničních písničkářek či do melodií z oblasti filmu či klasické hudby. Pokud ale písnička není „oblíbená“ u nás obou, nemá vůbec smysl ji zařazovat.

Můžete během koncertu zaimprovizovat?

Dokonce musím! Každý koncert je originál, ovlivněný atmosférou v sále, náladou publika, náladou naší… A situace, které přicházejí nečekaně a vyžadují naprostou improvizaci na našich vystoupeních miluju úplně nejvíce!

Skládáte taky písničky? Pokud ano, hrajete s Lucií nějaké ty vaše?

Písničky skládám. I když ne tak často, jako jiné hudební počiny… Ale připravujeme na podzim nové autorské CD, tak tam bude určitě příležitost nejen pro mne, ale rýsuje se také několik docela překvapivých autorů.

Jaký je rozdíl, když jste na pódiu sami dva během recitálu a naopak pokud hrajete s kapelou?

Když je více lidí, tak je větší legrace. Na druhou stranu recitály mají zvláštní atmosféru. To je jako, když si uděláte táborák a sedíte u něj s velkou partou a smějete se. Nebo se sami dva díváte do plamenů, povídáte si a užíváte si ty chvíle.

Jednou jste prý o Lucii prohlásil, že má nejhezčí zadek v showbusinessu. Je to pravda? Vy během koncertů vidíte právě její pozadí, že?

Ani nevím, že jsem to někde řekl. Ale je pravda, že celou dobu koncertu z pozice sedícího střelce mám pěkný výhled. A byť jsem to asi nikdy neřekl, tak opravdu má.