2004
Zní to snad až neuvěřitelně, ale v tomto ročníku se hrála v Litomyšli Smetanova operní prvotina Braniboři v Čechách po čtyřiceti sedmi letech! V roce 1961 ji zde hrál naposledy brněnský soubor. Vysvětlení je vlastně jednoduché: Od roku 1965 bylo konání Smetanovy Litomyšle přerušeno a po roce 1968 prostě tento titul musel z politických důvodů zmizet. Až v roce 1984, ke stému výročí Národního divadla, byl v Praze znovu nastudován. Tehdy se organizovaly takzvané divadelní vlaky a 26. října 1984 jela celá hudbymilovná Litomyšl zvláštním rychlíkem na „své“ představení právě Braniborů v Čechách.
Na litomyšlský zámek se opera vrátila tedy až o dalších dvacet let později v nastudování Národního divadla Brno. Režijně poněkud nevydařené představení zůstalo v paměti především tím, že sboristé měli jeden každý v ruce židli. Ze sólistů vynikl Vladimír Chmelo v roli Tausendmarka, jinak ani sbor Uhodila naše hodina příliš nezaujal. Diváci se do noci zkrátka rozcházeli s vědomím, že „každý Čech si drží svoji židli“. Ono na tom něco dodnes je.
Z dalších pořadů se hrál v Litomyšli poprvé Dvořákův Dimitrij s Leo Marianem Vodičkou v titulní roli, jednalo se o inscenaci pražské Státní opery. Krásný recitál zde měla Gabriela Beňačková a Galakoncert byl záležitostí tenoristy Štefana Margity. Pěvecky samozřejmě na výši, v jedné árii však zapomněl na chvíli text, ale vybruslil z toho zdárně coby osvědčený televizní bavič. A tak uznání patřilo vedle Janáčkovy Glagolské mše další opeře Giuseppe Verdiho Aida. Ta byla na programu u nás potřetí, v roce 1994 se hrála dvakrát. Tentokrát v hlavních rolích Aidy a Radama s úspěchem vystoupili Tatiana Teslia a Ernesto Grisales.


2005
Jestliže celkové hodnocení minulého ročníku nebylo právě nejlepší, tak tento ročník nasadil laťku do té správné výšky. Pražské Národní divadlo přijelo se dvěma inscenacemi. Verdiho Traviata se mohla opřít o špičkové obsazení tří hlavních rolí. Titulní roli zpívala Natalia Melnik, Alfréda Germonta Valentin Prolat a jeho otce Giorgia Ivan Kusnjer, dirigoval Oliver Dohnányi. Úspěch byl jako vždy při uvedení Verdiho veliký.
S rozpaky byla naopak přijata Prodaná nevěsta. Rozhodně nikoliv z hlediska hudebního (Maria Haan, Tomáš Černý, Luděk Vele a Jaroslav Březina v hlavních rolích), ale režijně. Při Věrném milování se Mařenka s Jeníkem museli prodírat mezi cvičícími sokolíky, figura Vaška byla až moc karikována a po pražské premiéře jedna kritička ve své recenzi zvala diváky na reprízy „jen na vlastní nebezpečí“. V Litomyšli byli však diváci i tentokrát shovívaví a zatleskali, byť jen zdvořile.
Poprvé byla v Litomyšli provedena Wagnerova opera, a to hned jedna z nejtěžších – Tannhäuser. Jednalo se sice o provedení koncertní, ovšem zase tu mohly v plné kráse vyniknout sólové výkony. Wolfgang Millgramm v titulní úloze, Eva Urbanová jako Alžběta a Ivan Kusnjer jako Wolfram.
Galakoncert tří barytonů, Roman Janál, Ivan Kusnjer a Vladimír Chmelo, tak trochu parodoval slavné televizní tři tenory, včetně bílých šátečků a typického O sole mio v přídavku. Z dalšího bohatého programu ještě zmiňme balet Labutí jezero, který byl uveden jen ve zkrácené verzi kvůli předchozímu dešti, koncert České filharmonie a Oratorium smíru Jiřího Pavlici.


2006
Podtitul Dialogy nesl čtyřicátý osmý ročník Mezinárodního operního festivalu. A tak dialogů v nejrůznějších podobách byla na programu celá řada. Autorský projekt Jiřího Pavlici Chvění přinesl dialogů několik, Dagmar Pecková „hovořila“ s Amadeem Mozartem, herci České a Polské divadelní scény v obou Těšínech se potkali v jednom večeru.
Soubor opery Moravského divadla Olomouc přijel s novým titulem, málo hraným dílem Dialogy karmelitek, jehož autorem je Francis Poulenc. Hlavní role zpívali Elena Gazdíková, Erika Šporerová, Magda Málková a Vladislav Zápražný. Dílo, končící na popravišti, zanechalo v publiku veliký dojem.
Dvakrát se hrála Dvořákova Rusalka ve skutečně pohádkové režii Zdeňka Trošky. V úloze Prince se vystřídali Miroslav Dvorský a Tomáš Černý, Rusalku představovaly Jitka Burgetová, respektive Adriana Kohůtková a Vodníka Ivo Hrachovec v alternaci s Richardem Novákem.
Koprodukční spolupráce festivalu a Národního divadla přinesla první ovoce v podobě inscenace Smetanova Tajemství, jehož hlavní zkoušky probíhaly přímo na zámeckém jevišti. Scénu zpestřily neonové kontury hradu Bezděz, kde děj probíhá, a představení se velmi líbilo. Mezi dvojím obsazením jedenácti úloh sklízeli největší potlesk Roman Janál jako Kalina, Kateřina Jalovcová jako Róza, Jiří Sulženko jako Bonifác a zejména mladý tenor Pavel Černoch v roli Víta. Ten se prosazuje už i v zahraničí, především ve Vídni.
Hlavně pro mladší publikum bylo vítaným zpestřením uvedení rockové opery Jesus Christ Superstar. Orchestr a zpěváky emotivním způsobem dirigoval František Preisler, který měl v tu chvíli na kontě už dvě stě padesát představení v divadle Spirála. Protipólem muzikálu byl v následujícím dni festivalu Galakoncert amerického tenoristy Neila Schicoffa, jemuž sekundovala Marianna Kulikova. Schicoff uvedl méně známé árie, kterými publikum přímo uchvátil.


2007
Druhým produktem koprodukce festivalu a Národního divadla byly dvě premiéry Smetanovy Hubičky. Scéna sestavená ze skládačky „puzzle“ byla při pozdějších reprízách v Praze kritikou dost strhána, ale v Litomyšli byla přijata s pochopením. Ve dvojím nastudování vynikli zejména Luděk Vele (Paloucký), Maria Haan (Vendulka), Valentin Prolat (Lukáš), Roman Janál i Vratislav Kříž v roli Tomše a Barče – Marie Fajtová.
Soubor Národního divadla Moravskoslezského z Ostravy představil svou inscenaci Pucciniho Manon Lescaut. Hudebně opera zůstává ve stínu Toscy, Butterfly či Bohémy a bylo to znát na vlažnějším přijetí publikem. Nicméně v úloze Manon zazářila nám dobře známá Eva Dřízgová.
Protagonisty Galakoncertu byli Eva Urbanová a Oleg Kulko. Tenorista nezůstal naší hvězdě nic dlužen a program, sestavený v první části z českých oper, ve druhé z italských, sklidil zasloužený úspěch. Podobně jako závěrečný koncert Hvězd operního nebe Torstena Kerla a Eleny Batoukové. I když tenorista zpíval v mírné indispozici, nebylo to takřka znát. V dalších pořadech jsme slyšeli výběr z Wagnerova Prstenu Nibelungova Ring beze slov, Koncert na přání ze světa dětí, Dvořákovo oratorium Svatá Ludmila a zazněla opět Orffova Carmina burana.
2008
Jubilejní 50. ročník Smetanovy Litomyšle skončil před dvěma týdny, a je tedy v živé paměti. S odstupem se k podrobnějšímu zhodnocení třeba někdo vrátí zase za dalších padesát let. Teď opravdu jen telegraficky.
Tento ročník byl zaměřen více než jindy operně a nepostrádal v tomto směru lahůdky: Libuše s Evou Urbanovou, skvělá inscenace Verdiho Nabucca, dvakrát premiéra Prodané nevěsty, která v Praze jistě přežije mnoho sezón, stejně jako nový Lazebník sevillský v podání brněnského souboru. Dále mimo jiné Dvořákovo Requiem, Peer Gynt, Má vlast s Českou filharmonií, premiéra oratoria Mojžíš Sylvie Bodorové.
Na závěr tedy děkuji všem čtenářům, kteří se prokousali tímto patnáctidílným seriálem až do konce. Jak už bylo řečeno, zaměřil jsem se převážně na to, co má Smetanova Litomyšl v podtitulu: Mezinárodní operní festival. To vše tady bylo jen na papíře, lepší je prožívat skutečnost.
Přijďte na příští ročník, kdy budeme slavit šedesát let od založení festivalu.
Nashledanou!

ZDENĚK VANDAS