Pane profesore, vy do Litomyšle nepřijíždíte, ale vracíte se. Jaký vztah máte k městu?
Pokaždé mám báječné pocity, moc rád se sem vracím z mnoha důvodů. Jeden z nich je ten, že je to pro mě symbol konce akademického roku a začínajích prázdnin. Jakmile se blížím k Litomyšli, tak se tak znova nadechuji a k té pohodě tady patří také velmi milí lidé a nádhera festivalu. Letos obzvláště je krásný, protože je jubilejní.


Svatou mši jste celebroval v piaristickém chrámu. Ten je už desítky let pro veřejnost zcela uzavřen. Vnitřek je v dezolátním stavu, jaký to byl pro vás pocit?

Já mám tento prostor velmi rád, už jsem tu sloužil podruhé a tenkrát to byla první bohoslužba od šedesátých let. Pro mnohé obyvatele Litomyšle je to překvapení, že vstoupili do tohoto prostoru, že se mše konala v současné zdevastované podobě chrámu. Vždycky mám pocit, jako by se i ten chrám znovu nadechl. Jakoby i ty sochy prožívaly radost nad tím, že se kostel vrací ke svému účelu alespoň na chvíli. Prázdný kostel má svoji krásu a já bych chtěl, aby to že tam lidé přicházejí, okusí nádhernou akustiku, konají se bohoslužby, aby to bylo povzbuzení pro odpovědné osoby, aby se o tuto vzácnou památku postaraly.


Při nedělní bohoslužbě létala nad hlavami věřících holubice. To bylo více než symbolické…
Ano, já jsem to v promluvě s takovou humornou nadsázkou řekl, že to musel místní pan farář dlouho trénovat, aby to dokázal. Samozřejmě to tak nebylo, ale moc mě to potěšilo. Holubice je symbol Ducha svatého v Bibli a jak se vznáší nad těmi hlavami věřících, tak si myslím, že to připomíná vanutí Ducha a každý vnímavý člověk to mohl pocítit.


V chrámech se setkáváte hlavně s chrámovou hudbou, která jiná je vám blízká? Co jste si letos vybral z festivalové nabídky?
Mám rád různé druhy hudby, vážnou i moderní, která ale nemá vždy melodičnost klasiků, ta je svědectvím o tom, čím vnitřně žije tato doba. Budu v Litomyšli několik dní. Těším se na Nabucco, viděl jsem nádherné představení Prodané nevěsty s mnoha režijními nápady. Uvědomil jsem si, jakou má tato opera, kterou vnímáme jako samozřejmou součást naší minulosti, v sobě zvláštní poetiku, humor a že je to opravdu nádherné dílo.


Co byste festivalu popřál do té další padesátky?
Aby do tohoto nádherného města, které tvoří výtvarnou kulisu významného kulturního setkání, přicházely hvězdy hudebního umění. Dále potom vnímavé publikum. Chtěl bych, aby se Litomyšl stala kulturním poutním místem a jsem velmi rád, že má i svoji duchovní dimenzi.

Tereza Brázdová