Nikdo je ale neukradl. Na jejich obnově pracoval dva měsíce restaurátor Jiří Látal společně s Monikou Bělohlávkou a Lenkou Tučkovou.

Dílo je hotové. Poslední zářijový den postavičky restaurátor zabalil a 1. října je veze do Olomouce. Tím ale práce nekončí. Zbývá zrestaurovat jedenáct figur.

Orloj v Olomouci se nezastavil. Orlojník vždy rozhodne, které figury demontují a ty potom nějaký čas scházejí. Restaurování je podle Jiřího Látala rozdělené na několik etap. V té první obnovili trumpetistu a klarinetistu, úředníka a dva kováře. Na prvním souboru figurek provedl Jiří Látal také rozbor a laboratorní průzkum.

Ničivé exkrementy

Do svého ateliéru dovezl litomyšlský restaurátor figury, které byly poškozeny holubími exkrementy a měly popraskané barvy. „Na postavách se nejvíce podepsaly povětrnostní podmínky. Nejtěžší bylo odstranit exkrementy holubů, které byly opravdu hodně zažrané do barvy,“ říká Monika Bělohlávková. To ale nebyl jediný problém. „Barevná vrstva se na figurách odchlipovala. Museli jsme ji nejdříve nalepit zpátky, potom zatmelit a retušovat,“ popisuje Lenka Tučková.

Radní v Olomouci dokonce uvažovali o výrobě kopií, ale to nakonec nebylo podle Jiřího Látala nutné. „Když jsme stav figur posuzovali, tak jsme kopie zavrhli. Předpokládali jsme, že půjde především o poškození polychromií a dřevo že bude v dobrém stavu. A to se také potvrdilo. Myslím si, že tak na třicet let nemusí v Olomouci s kopiemi vůbec počítat,“ dodal Jiří Látal.

close zoom_in Figury z orloje byly naposledy opravené v roce 1966. „Monika Bělohlávková zpracovala rešerši z historických pramenů. Těch se ale moc nedochovalo. Nejvíce jsme se dozvěděli od pamětníka a sochaře Olbrama Zoubka, který se jako student tehdy zúčastnil realizačních prací,“ uvedl Jiří Látal.

Právě dnes odváží zrestaurované figury do Olomouce. Hodináři je namontují zpět na orloj. Poté rozhodnou, které půjdou na opravu jako další. Restaurátor Jiří Látal by práci na zbývajících jedenácti figurách rád dokončil do konce roku. Krajní termín návratu poslední várky opravených figurek z Litomyšle je ale březen roku 2010.

Historie orloje

Počátky historie olomouckého orloje, který je jedním z mála heliocentrických orlojů na světě, jsou zahaleny v mlze. První zmínka pochází z roku 1519, ale některé výzkumy dokazují, že prostor pro obří hodiny byl upraven již v roce 1474.

Astronomickou část v 16. století upravil Paul Fabricius, profesor vídeňské univerzity, který byl navíc osobním lékařem císaře Maximiliána II. Při přestavbě získal orloj také zvonkohru a malé varhany.

Opravami pak prošel orloj ještě mnohokrát. Například v roce 1661 získal nové kalendárium, časový ciferník, zvonkohru s andílky, postavy antických učenců, sv. Jiří, Panny Marie nebo Tří králů.

V roce 1823 se orloj zastavil a dlouhých pětasedmdesát let nefungoval. Až na konci 19. století nasbíral Spolek pro obnovu orloje šestadvacet tisíc zlatých, a tak se mohlo začít s jeho opravou. Do provozu byl stroj slavnostně uveden v roce 1898, na padesáté výročí nástupu císaře Františka Josefa I. na trůn.

Za necelých třicet let se vzhled orloje znovu změnil. Ústředním motivem výzdoby se stala alegorie Moravy, německé texty nahradily české a zvonkohra hrála nově píseň Kde domov můj.

Za druhé světové války byl orloj při bojích poškozen a tehdejší vedení města se rozhodlo, že jej nenechá opravit, ale vytvoří zde soudobé dílo. Části původního orloje mohou lidé zhlédnout ve Vlastivědném muzeu v Olomouci. Dnešní podoba v duchu socialistického realismu je dílem Karla Svolinského. Biblické postavy nahradili dělníci a veškerá výzdoba se nese v „budovatelském“ duchu. Slavnostní odhalení se konalo v roce 1955.

Mozaiková výzdoba orloje se skládá z medailonů, které znázorňují práce charakteristické pro jednotlivé měsíce v roce. Ve vrcholu výklenku uplatnil autor návrhu folklórní motiv Jízdy králů. Ve spodní části mozaikové výzdoby jsou pak po stranách dobově poplatné postavy představitelů pracující třídy.