Kapela  se znovu sešla po téměř dvaceti letech na jednom pódiu, aby odehrála několik koncertů.Vedle Františka Černého, který je známý ze skupiny Čechomor, se do světel lamp jako zpěvačka postaví také Litomyšlačka EVA PIKNOVÁ.

Milovníci kultury se těší na živý koncert skupiny Povijan. Jedná se o příležitost, kterou neměli po dlouhé roky. Jaké jsou Vaše pocity před koncertem v Litomyšli?
Mám obrovskou radost, že si po letech můžu zazpívat s Povijanem. Vlastně se mi tím splnil dávný sen, tak si to moc užívám. Jsem také ráda, že se koncert koná v Litomyšli v nově opravené zámecké jízdárně s výbornou akustikou. Věřím, že pro obdivovatele frontmana Čechomoru Františka Černého bude velkým překvapením jeho další muzikantská tvář.

Kdo byl iniciátorem toho, že se Povijan opět postaví před publikum?
Upřímně řečeno nevím přesně. Ale domnívám se, že Petr Smékal společně s Františkem Černým a klubem Tyjátr ve Svitavách dali dohromady nápad jednorázově vzkřísit pro klubový  večer již nehrající legendy Chameleon, Baklažán, Rozcapený bobr a Povijan. Pak se celá akce zopakovala v Moravské Třebové a Povijan dostal nabídku uvést samostatný koncert v Litomyšli.

Vedla k pátečnímu koncertu dlouhá cesta? Bylo složité dát celou skupinu dohromady a nazkoušet znovu písně?
Překvapivě jsme to po domácí přípravě každého z nás zvládli za tři zkoušky. Bylo příjemné, jak se vše  rychle vybavuje a vyplavuje z pod kůže…

Jak vzpomínáte na období, kdy jste s kapelou zpívala?
Muzikantsky to pro mě byla nejlepší léta. Milovala jsem i zkoušky. Kluci jsou všichni výborní muzikanti a být přítomna „procesu tvorby" mě vždycky moc bavilo. Osobně to bylo trochu náročné, protože jsem do Povijanu nastoupila jakožto čerstvá maminka pětiměsíční Barunky s dalším děťátkem na cestě. Nebýt manžela, maminky a sestry, vůbec by to nebylo možné. Jsem jim za to moc vděčná.

Jak se kapela dala tehdy dohromady?
U vzniku Povijanu jsem nebyla. Původně byl více folkový a já jsem do něj nastoupila až v roce 1988, kdy se Franta rozhodl „přitvrdit".  Vyměnil kontrabas za baskytaru, přibral bicí. Já jsem v té době byla zpěvačka v rockové kapele Gram…

Album Sto cukrů, jediné album kapely, bývá označováno za nejvíc nedoceněné album české tvorby. Kritici vyzdvihovali například zajímavé texty i nápaditou hudbu. Proč podle vás album neprorazilo, když k tomu mělo velké předpoklady?
CD vyšlo v období, kdy prodejny s hudebními nosiči praskaly ve švech zahraniční hudbou, po které jsme všichni celou totalitu toužili. Česká hudba se v té době skoro přestala prodávat. Ale to není jediný důvod. Písničky Franty Černého nejsou prvoplánové. Hudba lehce neplyne, ale je plná zvratů a rytmických změn. Texty asi málokdo pochopí na jeden poslech a je vůbec těžké zařadit Povijan do nějaké žánrové škatulky. Na našich koncertech si s námi posluchači neměli šanci zazpívat. Nebavili jsme je humornými průpovídkami. Vždy to byla hudba pro náročné, ale menšinové publikum.

Prozraďte nějaké zajímavosti z vašeho hudebního-pěveckého života. Proslýchá se, že jste byla velmi úspěšná na pěveckých soutěžích.
Dvakrát jsem se dostala do celostátního finále soutěže Mladá píseň Jihlava. To byla taková tehdejší „SuperStar", ze které vzešla spousta zpěváků – se mnou soutěžila třeba Iveta Bartošová nebo Pavol Habera. Byla to velká škola. Hodně jsem se během finálového soustředění naučila, ale získala jsem také velmi plastický vhled do zákulisí showbyznysu a pochopila jsem, že tudy má cesta nepovede. Chtěla jsem žít „normálně", a tak jsem vděčně přijímala vše spojené se zpíváním, ale jen pokud to nedevastovalo můj osobní a později rodinný život.

Od doby, kdy Povijan odešel z hudební scény, zpívala jste s nějakou jinou kapelou?
Soustavně ne. Občas jsem jako záskok zpívala s kapelou výborného litomyšlského muzikanta Jiřího Bílého. Mám ale ve své sbírce také řadu neobvyklých vystoupení. Zazpívala jsem třeba sedmi středoevropským prezidentům při jejich setkání v Litomyšli, španělskému králi nebo operní pěvkyni Dagmar Peckové na její svatbě!

V loňském roce vás návštěvníci mohli na Smetanově Litomyšli vidět v roli zpěvačky s Hradišťanem. Festival většinou znáte z jiné strany – organizační. Jaké to bylo přeběhnout na druhou stranu a stát se jedním 
z vystupujících umělců?
Musím znovu zdůraznit, že to byl neplánovaný záskok. Alice Holubová opravdu úplně přišla o hlas, a protože si mě pamatuje ze společných vystupování Hradišťanu a Povijanu na různých festivalech, napadlo ji toto řešení. Když mi večer před vystoupením zavolal Jiří Pavlica. Byl to šok, ale také splnění dalšího snu, to se neodmítá. Jako organizátor často říkám, že v Litomyšli máme nejlepší publikum, vděčné, pozorné, pozitivně naladěné posluchače. Pohled z jeviště do hlediště mi to jenom potvrdil.

Která role je vám bližší? Zpěvačka nebo mluvčí festivalu?
Zpívání mám ráda a stýskalo se mi po něm. Nahuštěné emoce jdou ven tím nejpřirozenějším způsobem a přecházejí na posluchače. 
V mé práci to je ale podobné. Moje úloha u festivalu je oslovovat, získávat, pečovat o hosty. I zde se všechno točí kolem empatie, emocí, avšak na rozdíl od zpěvu někdy tvrdě sražených neúprosnou realitou…

Uvidíme vás ještě někdy na prknech „Smetanky"?
Ó, to opravdu netuším. Obě má vystoupení na festivalu byly záskoky a večery neklasických žánrů jsou v programu v menšině. Za operní pěvkyně zaskočit nemohu…(smích)

Mnoho Litomyšlanů si vzpomene na listopadový den roku 1989, kdy jste na Smetanově náměstí zpívala spolu s nynějším místostarostu Vojtěchem Stříteským českou hymnu. Co se vám při vzpomínce na tento den vybaví?
Kromě nádherných pocitů absolutní euforie si vždy vzpomenu na hodného pána z mnohasethlavého davu, který se ujal mého kočárku s ročním Honzíkem. Že budu zpívat, nebylo naplánováno a nikdo z rodiny nebyl po ruce…

S jakou kapelou, kdyby to bylo možné, byste si ráda zazpívala?
S Hradišťanem, ale tentokrát bych prosila alespoň jednu zkoušku! Pak samozřejmě s Mikem Oldfieldem nebo na onom světě s Frankem Sinatrou?
Kolik koncertů s Povijanem odehrajete? Plánuje kapela velký návrat a zaútočit na hudební scénu?
Franta Černý je obrovsky vytížený Čechomorem, takže pravidelné vystupování určitě ne. Ale občas bychom si asi rádi zahráli všichni. Uvidíme, bude-li o to zájem.

Pozvěte na dnešní koncert, na co se mohou příchozí těšit?
Koncert bude rozdělený na dvě části. V té první František s kytaristou Petrem Smékalem a baskytaristou Pavlem Tichým zahrají písničky laděné „čechomorovsky". Poté již na pódium vtrhne Povijan a řečeno s klasikem, přítomným v sále to „nasypeme do uší". Kromě písniček z CD Sto cukrů zazní i dvě písně autora Jiřího Břenka, výjimečného svitavského muzikanta, kamaráda, který mezi námi již bohužel není.