Vrátí se zpět do moravskotřebovské zámecké expozice předměty z městských sbírek, až skončí výstava v pražském Lobkovickém paláci?
Nemělo by zůstat bez povšimnutí, že 29. září letošního roku bude v Lobkovickém paláci v Praze slavnostně zahájena prezentace moravskotřebovského Městského muzea s názvem Poklady Moravské Třebové. Pražští i mimopražští návštěvníci, včetně zahraničních turistů, se na ní budou moci seznámit s tím nejcennějším, co muzejní depozitáře nabízejí. A není toho málo, k vidění budou i artefakty, které svou historickou a památkovou hodnotou mnohonásobně přesahují rámec města i regionu. Vedle Holzmaisterovy staroegyptské sbírky, která je po Náprstkově muzeu druhá největší u nás, jsou to především památky renesančního období, vlámská tapiserie a portrétní medailony Ladislava z Boskovic a jeho manželky.
Za povšimnutí však v této souvislosti stojí ještě něco jiného. Část sbírkových předmětů, které byly předtím, než odcestovaly na pražskou výstavu, součástí stálé expozice Humanismus a renesance v Moravské Třebové se už na své původní místo do zámecké věže nevrátí. Není dokonce jisté, zda tyto unikátní artefakty, kterými by se město mělo chlubit především, nakonec neskončí v muzejním depozitáři. A důvody? Stálá expozice byla kvůli nízké návštěvnosti na jaře letošního roku zrušena a místo ní byla v zámecké věži instalována nová expozice, koncipovaná jako alchymistická laboratoř. Původně sice měla část sbírkových předmětů v nové expozici zůstat, ale poté, co sem byla krátce po slavnostním otevření umístěna umělohmotná figurína Golema, která vyvolala personální změny ve vedení zámeckých expozic na jedné a zjitřenou mediální diskusi na druhé straně, není jejich návrat do zámecké věže myslitelný. Ukázalo se, že nová expozice je svou koncepcí i pojetím s tou původní nepropojitelná.
A jak s tím souvisí prezentace v Lobkovickém paláci? Stojí za povšimnutí, že vedení města i Kulturních služeb zaujímá k muzejním sbírkám poněkud nejednoznačný postoj. Kdykoliv představovali zástupci radnice nebo Kulturních služeb město a jeho historii v médiích, nikdy se památkami z jeho renesančního období, nejčastěji raně renesančním portálem z roku 1492, nezapomněli pochlubit. Je proto zarážející, že se stejní lidé rozhodli stálou expozici, která právě tyto renesanční památky veřejnosti zpřístupňovala, zrušit a nahradit je bezcennými atrapami, které si může nechat vyrobit kdokoliv. Argumentují přitom tím, že se zásluhou nových interaktivních expozic mnohonásobně zvýšila návštěvnost zámku. To je jistě chvályhodné, nicméně tento jednostranný přístup v sobě skrývá i možná rizika do budoucna. Je totiž velmi pravděpodobné, že turisté se, tak jako i jinde, dříve nebo později nových expozic nabaží a přestanou kvůli nim do Moravské Třebové jezdit. A co potom s nimi, budou, tak jako renesanční expozice, zrušeny a namísto nich budou vybudovány nové, které by návštěvníky opět nalákaly? Jsou přece i jiné, trvalejší hodnoty, jimiž by se město mohlo dlouhodobě prezentovat. Většina obcí to tím, že staví na vlastní minulosti a lokálních tradicích, tak dnes ostatně dělá. Dovede si někdo představit, jak by v nejbližších dnech slavnostně zahajovaná prezentace města v pražském Lobkovickém paláci vypadala, kdyby zde na místě portrétních medailonů Ladislava z Boskovic a jeho manželky nebo vlámské tapiserie stála figurína Golema z filmu Císařův pekař, pekařův císař? O tom, že by se v tomto případě jednalo o symbiózu minulosti s moderními prvky, jak se veřejnosti před časem snažila namluvit v apologetickém článku ředitelka Kulturních služeb, nemůže být ani řeči.
Ostatně i jí uváděný příklad města bez minulosti, kterým bagatelizuje historické tradice Moravské Třebové, poněkud pokulhává. Severočeský Most totiž patří mezi nejvýznamnější a současně archeologicky nejlépe probádaná česká středověká města. Autorka tím bezděčně odhaluje povrchnost a vyprázdněnost svých vzletně intelektuálských úvah, postrádajících základní obeznámenost s historickým kontextem. Pro to, aby se zvýšila návštěvnost zámku, nebylo nutné expozici o renesanci a humanismu hned rušit, pouze stačilo, aby byla inovována a měla přinejmenším stejně intenzivní mediální propagaci jako expozice nová.
Není mnoho měst, která by se mohla pochlubit tím, že se ve své době stala vstupní branou pro pronikání italské renesance do střední Evropy. Pokud se to však někomu nezdá dostatečně atraktivní, potom skutečně nezbývá nic jiného než sázet na pouťové atrakce a efemérní zážitky.. JIŘÍ ŠMERAL, historik a univerzitní učitel FF UP v Olomouci
Výstava z historických sbírek města na Pražském hradě. Pro Moravskou Třebovou je velkou ctí, že se bude v Praze prezentovat svými poklady.
Zajištění a podpoře této akce věnují oba výše zmíněné subjekty náležitou pozornost, ať už se to týká důstojného otevření výstavy se zapojením místních sponzorů při slavnostním zahájení 29. září, či její celkové realizace a propagace. Výstavu si budou moci zájemci prohlédnout až do konce ledna 2009. Proto nás všechny upřímně těší, že pozoruhodné historické artefakty ze sbírek Městského muzea v Moravské Třebové mohou obdivovat také návštěvníci ze vzdálenějších koutů naší republiky.
Demagogické výroky „historika a učitele FF UP v Olomouci“ pana Šmerala, který o marketingu a rozvojových postupech v oblasti cestovního ruchu nemá ani ponětí a záměrně je z reality vytěsňuje, nelze brát ani s trochou nadsázky vážně.
Turistům se v Moravské Třebové líbí, což opět dokazuje vysoká návštěvnost zámku. Vloni na zámek zavítalo úctyhodných osmnáct tisíc lidí, a to je obrovský nárůst oproti předchozím létům bez nových, interaktivních expozic, tehdy zámkem ročně prošly pouhé dvě tisícovky osob. Letošní turistická sezóna ještě zdaleka není u konce a zámecké expozice, ponejvíce Středověkou mučírnu a Alchymistickou laboratoř Mistra Bonaciny, si s nadšením prohlédlo více než čtrnáct tisíc návštěvníků. Své dojmy zachycují v návštěvní knize, kterou je radost díky kladným ohlasům číst. Ať se to panu Šmeralovi líbí, nebo ne, toto je skutečnost.
Nejtristnější na celé věci, jež se v mnoha různých podobách, ovšem vždy jen z pera pana Šmerala, donekonečna propírá v médiích, je to, že pan Šmeral nikdy za mnou nebo za kolegy z Týmu pro rozvoj cestovního ruchu osobně nepřišel, nesdělil své názory, neuvedl své připomínky, nikdy s námi nejednal, a vše řešil farizejsky prostřednictvím tisku. Předpokládám tedy, že za jeho mediálními interpretacemi se skrývá něco zhola jiného. V rámci svého postgraduálního studia musí pan Šmeral vykazovat publikační činnost, a tak uměle vytváří neexistující kauzy.
Závěrem lze jen říci, že právě výstava historických pokladů Moravské Třebové v Lobkovickém paláci v Praze je důkazem toho, že vedení města Moravská Třebová, jakož i Kulturní služby, jsou na své památky patřičně hrdí a všemožně tuto akci podporují. LIBUŠE GRUNTOVÁ, ředitelka Kulturních služeb města Moravská Třebová
