Teď se na něj poprvé ve své historii chystají sami s úpravou známé knihy Poslední aristokratka, vyprávějící příběh o ženě vracející se do Československa. „Máme tam hodně divadelních prvků. Přijali jsme to jako obrovskou výzvu. Osm ze čtrnácti lidí, co čtení pracovalo, má svou premiéru," říká režisérka KRISTÝNA PAVLASOVÁ, která ji sama zažije jako člověk, který dával celé představení dohromady. Dnes večer v Moravské Chrastové má premiéru.

Proč jste se vůbec pustili do scénického čtení, když jsou vaší hlavní parketou klasické divadelní komedie?
Chtěli jsme zkusit udělat něco bez našich odborných poradců. Chceme se podívat na to, jestli jsme sami schopní zaujmout publikum. Čtení se nám zdálo jako zajímavý žánr a uvidíme, jestli to bude funkční a zábavné pro lidi.

Projekt Listování postavený na stejných základech má více než desetiletou tradici. Kontaktovali jste je?
Komunikovali jsme s nimi. Když jsme pracovali na úpravě textu pro potřeby představení, nechtěla jsem se s nimi spojit a spíš jsem se s tím chtěla popasovat sama. Teď jsme je sami zvali na premiéru. Ozval se nám sám Lukáš Hejlík s tím, že se bohužel nemůže našeho představení zúčastnit, neboť ten samý den hrají v Plzni a nestíhali by. Mrzelo ho to. Počítají s tím, že pokud přichystáme reprízy Poslední aristokratky, přijedou se s herci podívat. Prý sami neznají žádný amatérský soubor, který by se tomu věnoval.

V poslední době zkoušíte experimentovat. Pokus s hrou Komunismus dopadl na výbornou. Teď jdete do žánru, který nemáte prozkoumaný. Je to záměr souboru zkoušet podobné výzvy?
Je to osobní otázka lidí ze souboru, zda jsou ochotní jít s kůží na trh a být odvážní. U Komunismu se sešlo pár několik herců už kvůli tématu a šli jsme do toho. Teď se nás zase sešlo několik proto, abychom zkusili něco, co se ještě nedělalo. Je potřeba říct, že se cítíme jistí naším publikem. Víme, že nás podrží, přijdou a to se potom experimentuje mnohem lépe. Když je za sebou máme a víme, že máme vyprodaný sál, dovolíme si něco zkusit. Možná vám potom řeknou, že to nebylo ono, ale publikum máme úžasné.

Domácí publikum někdy může být shovívavější, diváci v jiných městech by mohli být přísnější.
Samozřejmě, že to tak je. V tom je ale domácí publikum výhodné. Máte tam kamarády, rodinu, spolužáky a ti občas přimhouří oko, ale zpětná vazba je přitom bližší a upřímnější. Kdežto jinde k vám nejsou tak otevření a nepoví vám, co se jim nelíbilo.

Žádáte to po divácích jejich opravdoví názor?
Rozhodně ano. Když jsme chystali nynější čtení a byli jsme v půlce, pozvali jsme pár našich známých a lidi z různých sociálních vrstev a divadelními zkušenostmi. Chtěli jsme vědět, jestli je představení pro diváka čitelné, abychom pracovat dál, nebo něco pozměnit. Divadlo nás baví, ale potřebuje me také ty lidi a nás zajímá, co si myslí.

Vracíte se na pole komedií, což je váš standard. Je vám to příjemnější a cítíte se v tom lépe?
To je složitější. S odborníky spolupracujeme už více než patnáct let. Vždycky jsme od něj dostali materiál, kdy všechno bylo upravené a nachystané. Začínáme v této oblasti úplně nanovo. Máme nějaké herecké zkušenosti, ale zatím jsme nevěděli, jak představení připravit. Spíš než experiment to pro nás znamená to, jestli jsme schopní vytvořit něco, co diváka pobaví.

Zmínila jste ještě jednu zajímavou věc. A to odvahu herců. Znamená to, že jste si přímo nemohla vybrat typy na obsazení?
Nemohla. Bylo to především rozhodování o tom, jestli jsou schopní do toho jít. Někteří další herci, které jsem oslovila, přišli také s tím, že v takovém představení by se necítili dobře.

Pokud byste v projektu pokračovali, chtěli byste se stát regionální protiváhou Listování?
Byli bychom za to strašně rádi. Mohli bychom konkurovat hlavně cenou. Chtěli bychom proplatit jen cestovní náklady. Listování si bere velké peníze, ale to proto, že jde o značku, což je pochopitelné. Pracují na tom deset let a vybudovali si tradici. O něčem podobném bychom mohli přemýšlet také po několika letech.