Po Libuši, Prodané nevěstě a Nabuccovi přišla na řadu brněnská inscenace Lazebníka sevillského.Ten se na festivalu hrál zatím jen jednou, v roce 1995 v bratislavském provedení s Martinem Babjakem v titulní úloze. Tato nová inscenace Janáčkovy opery Národního divadla Brno měla premiéru 7. prosince minulého roku a byla nastudována ve dvojím až trojím obsazení.

Lze říci, že brněnští do Litomyšle přivezli skutečně první garnituru sólistů. Rossini koncipoval tuto operu tak, že druhé jednání, v němž příběh vrcholí, je spíše ansámblové, zatímco v první části má každá z hlavních postav svou velkou árii. Vše začíná zastaveníčkem Almavivy pod balkónem v podání Jaroslava Březiny. Ten zde dostal podstatně víc příležitostí předvést svůj pěkný tenor, než tomu bylo v postavě Vaška, ale komediální nadání nezapřel ani jako mladý hrabě v několika převlecích. Slavnou kavatinu Figara podal Vladimír Chmelo na úrovni pěvce, který je dnes jedním ze špičkových barytonů u nás. Před týdnem Mařenka v Prodance, teď lišácká Rosina - toť Pavla Vykopalová ze Státní opery, hostující často i jinde. Také ona si svou árii patřičně vychutnala. Ladislav Mlejnek v proslulé árii Basilia o pomluvě v duchu režie zapojil do hry i orchestr a první řady publika. Konečně Jiří Sulženko jako Bartolo: skladatel do střední části árie předepsal přímo ďábelské staccato, zkušený pěvec za ně sklidil aplaus snad největší. A že se bouřlivě tleskalo po každéáriiči duetu!


Režie střízlivá, scénické provedení bez nějakých extravagancí, kostýmy dobové s mírným posunem k modernímu pojetí. Sbor zde nehraje velkou roli, vše je v rukou sólistů a orchestru pod vedením dirigenta Davida Švece.
Celkově není divu, že na domovské scéněv Brně má inscenace značný úspěch. Soubor s ní může vyjet kamkoliv, vřelý ohlas náročného litomyšlského publika budiž toho dokladem.

ZDENĚK VANDAS