Svou virtuózní hrou okouzloval publikum na celém světě.

Ačkoliv si mohl dovolit požadovat ty nejvyšší honoráře, nikdy to neudělal. A nikdy nezbohatl. Jednou řekl: „Nikdy jsem se na peníze, které jsem vydělal, nedíval jako na svůj majetek. Ty peníze patří všem. Je to jen něco, co bylo svěřeno do mé péče a čím mohu pokrýt své výdaje.“ Za sebe i za svou ženu dále poznamenal: „Objednám-li si v restauraci velmi drahé jídlo, mám černé svědomí a cítím se vinen, protože tím připravuji někoho jiného o krajíc chleba nebo nějaké dítě o láhev mléka… Za všechny ty roky mého takzvaného úspěchu jsme si ani nepořídili vlastní dům. Jak bych se mohl podívat do očí všem lidem bez domova?“

Leží nám stejně jako Fritzi Kreislerovi na srdci lidé bez domova a ti, co nemají co jíst? Jsme opravdu vděční za to, co máme? Staňme se těmi, kterým záleží na druhých.

ERWIN KUKUCZKA