Kliknutím zvětšíteZ výšky 120 kilometrů je to k hladině nejodlehlejšího místa v Pacifiku podle propočtů vědců asi čtyřicet minut. Respektive tak dlouho má trvat spektakulární zánik ISS, až ji na poslední cestu postrčí buď ruská raketa Progress, nebo vesmírný remorkér NASA. Ten ovšem musí agentura nechat za miliardu dolarů teprve postavit.
Stanice BBC připomněla, že ISS v současné podobě se svou délkou 109 metrů a váhou 400 tun představuje délku fotbalového hřiště a hmotnost 200 slonů. Současně jde také o největší objekt, jaký člověk zatím ve vesmíru postavil. Pro srovnání, ruská stanice Mir vážila 140 tun.
Simulace, jak by se měla ISS zřítit na Zemi:
Současně platí, že ISS notně přesluhuje. BBC připomíná, že doba využitelnosti stanice byla několikrát prodloužena. „Panuje ale široká shoda, že další prodloužení za rok 2030 by bylo riskantní. Plán NASA, představený v loňské zprávě, spočívá v postrčení celé stanice zpět do atmosféry,“ informovala BBC.
Vysoká činitelka NASA Kathy Luedersová už dříve vyloučila myšlenku vynést stanici na vyšší oběžnou dráhu a uchovat ji buď pro budoucí využití, nebo prostě jako historickou památku kosmického věku, připomněl server Space News.
„Propočítali jsme, že by to vyžadovalo použít třicet nebo čtyřicet raket Progress. Pro nás jde skutečně o to, abychom zajistili, že stanice nebude nikde, kde by mohla způsobit ohrožení. Byla bych moc ráda, kdybychom ji na oběžné dráze mohli uchovat navždy, bohužel ale zápasíme s fyzikálními zákony,“ vysvětlila podle serveru Luedersová. Zánik stanice označila za velmi smutný den.
Příprava na zánik stanice podle BBC začne v roce 2026 tím, že ISS bude ztrácet svou výšku. „Do poloviny roku 2030 klesne ze 400 kilometrů do 320 kilometrů nad povrch Země. Poté bude na stanici vypravena poslední posádka, nejspíš proto, aby odvezla zbývající vybavení a předměty historického významu a také snížila váhu stanice,“ napsala britská veřejnoprávní stanice. Během několika dalších měsíců klesne ISS až na úroveň 280 kilometrů a nebude pro ni návratu, protože bez vlastního pohonu už nepřekoná rostoucí tah houstnoucí atmosféry.
K bezpečnému a naplánovanému řízenému pádu je pak nutné, aby stanici na sestupnou dráhu „postrčilo“ nějaké vesmírné plavidlo. Původní plány počítaly s tím, že svou poslední službu stanici prokáže ruský Progress - raketa, která ji obvykle zásobovala.
Jelikož ale Progressy zaznamenaly v poslední době technické problémy a navíc vztahy mezi Ruskem a Spojenými státy v oblasti kosmického výzkumu povážlivě chladnou, chystá NASA vlastní alternativu v podobě takzvaného vesmírného remorkéru.
„Vyvíjíme tuto vlastní americkou kapacitu jako způsob, jak lépe pomoci zaměření a bezpečnému navrácení stanice. Už v minulosti jsme viděli, jak důležité bylo mít takové dodatečné kapacity jak pro nás, tak pro naše partnery,“ řekla podle webu Space News při představování rozpočtu NASA Luedersová. Potvrdila, že odhadovaná cena se blíží miliardě dolarů a vyjádřila naději, že agentura od možných dodavatelů vysoutěží cenu nižší.
Ať už k tomu poslouží jakákoliv raketa, jejím úkolem bude opuštěnou ISS navést k pádu do atmosféry tak, aby se bezpečně zřítila nad takzvaným Point Nemo. Jde o část Pacifiku mezi Novým Zélandem a Jižní Afrikou, který je často používán jako hřbitov vesmírných plavidel, protože je dostatečně vzdálený lidskému osídlení, vysvětlila BBC. Vzhledem k zvláštnostem mořských proudů je tam také relativně velmi málo živin a tudíž i minimum mořského života.
Odervané panely
Vlastní zánik stanice začne ve výšce 120 kilometrů, kde vlétne do hustší atmosféry rychlostí asi 29 tisíc kilometrů v hodině. Samotný sestup začne naplno - nejprve se od stanice odtrhnou solární panely. „Protivítr na ně bude příliš silný,“ vysvětlil pro BBC astronom Jonathan McDowell z amerického Harvadsko-Smithsonianského centra pro astrofyziku.
Podle studií založených na sestupu Miru lze očekávat, že k tomu dojde ve výšce kolem sta kilometrů a odervány budou během pár minut. Ve výšce kolem osmdesáti kilometrů nad povrchem Země se pak roztrhají jednotlivé moduly a začnou hořet, protože návratová teplota dosáhne několika tisíc stupňů a ony se roztaví a rozpadnou. Trosky se potáhnou oblohou a ozve se několik sonických rázů.
Už sestup Miru fascinoval v roce 2001 diváky po celém světě. ISS je nicméně asi třikrát masivnější než Mir a její sestup bude zřejmě ještě spektakulárnější. „Představte si, že vám horními vrstvami atmosféry letí 400 tun planoucích kousků stanice obrovskou orbitální rychlostí,“ naznačil McDowell.
Podle všech předpokladů by trosky neměly nijak ohrozit životy lidí. Pohled to ovšem bude nezapomenutelný. „Dráha trosek ISS bude obrovská a nepodobná čemukoliv dřívějšímu. Široká bude několik kilometrů a dlouhá snad až šest tisíc kilometrů,“ upozornila BBC. A McDowell stanici řekl, že to bude i jedinečná příležitost pro vědu. „Na místě NASA bych tam poslal co nejvíce létajících kamer a senzorů a rozpad stanice důkladně zdokumentoval do všech detailů. Je to zcela jistě příležitost pro vědecké zkoumání,“ vyzdvihl astronom.
Vesmírné šrotoviště
Je jen přirozené, že u oboru tak poháněného smělými inovacemi, jako je vesmírný průmysl, vyvolává myšlenka na konec ISS v atmosféře vedle emocí i úvahy, zda to nezkusit jinak. „Pro některé lidi v oboru je představa utratit až miliardu dolarů za shození stanice promeškanou příležitostí. Místo toho by některé části stanice ještě chtěli využít. Stejně tak by rádi zrecyklovali materiály, které lze využít k dalším komerčním účelům,“ poznamenal web Space News.
„Technologie vyzrávají a v příštím desetiletí se jistě dostaneme do bodu, kdy bude mnoho těchto materiálů možné dál využít nebo zrecyklovat,“ řekl Ron Lopez, šéf americké společnosti Astroscale, která se věnuje technologiím pro servis satelitů a odstraňování trosek. „Místo toho, abyste všechno, co má ještě ekonomickou hodnotu, spálili a ztratili, dáte to do vesmírné slévárny a rozeberete na suroviny,“ zmínil Lopez při odborné debatě letos v březnu.
Mezinárodní vesmírná stanice ISS
Recyklovat trosky
Připustil sice, že to zní jako science fiction, ale zároveň poukázal na to, že jeho společnost nedávno získala spolu s firmou CisLunar zakázku na inovativní výzkum od amerických vesmírných sil, která jim umožní otestovat technologie na využití orbitálních trosek například na palivo a jiné materiály.
Podle dalšího z účastníků debaty Roberta Hauge, šéfa společnosti pro servis družic SpaceLogistic, je správné shodit ISS do atmosféry. I on ale vidí výhody v hledání cest, jak alespoň části stanice ještě využít. NASA a další partnerské agentury by podle něj měly dát více firmám zakázky na ověření způsobů recyklace komponentů ISS.
„To by celému oboru vyslalo signál ukazující, že to celý svět považuje za důležité. Také by to oboru přineslo peníze a další zakázky, což dává vládě i komerčním firmám více možností,“ navrhl Hauge.
20
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
