Kliknutím zvětšíteNa výšku měří pouze jedenáct centimetrů, jde ale o jedenáct centimetrů skrývajících příběh dávných předků. Nyní se začala psát jeho nová kapitola. Vědci si vzali na paškál takzvanou Willendorfskou venuši, ženskou plastiku z období mladšího paleolitu. Konkrétně se podívali na složení kamene, ze kterého byla vytvořena. A došli k překvapivému zjištění.
„Určili, že hornina pravděpodobně pochází ze severní Itálie, z oblasti stovky kilometrů vzdálené od místa v Rakousku, kde byla venuše v roce 1908 objevena," konstatuje web Science Alert.
Pokud jsou výsledky nového výzkumu, které byly popsány v odborném magazínu Scientific Reports, správné, kámen naznačuje, že se tvůrci plastiky pohybovali až v překvapivě široké oblasti. „Výsledky našeho zkoumání ukazují, že mobilita lidí z kultury gravettienu byla značná a odehrával se dlouhý trasport artefaktů z jihu na sever," píší vědci v úvodu odborného textu.
Uvnitř venuše
Nová studie se na venuši dívala ze zcela jiného úhlu, než ty dosavadní. „Plastika byla doteď zkoumána pouze zvenčí. Nový výzkum, vedený antropologem Gerhardem Weberem z Vídeňské univerzity, naproti tomu použil rentgenovou mikrotomografii, aby se podíval dovnitř sošky," konstatuje web Science Alert. Rentgenová mikrotomografie je metoda, která umožňuje zobrazení vnitřní struktury materiálů či živých tkání.
Již dříve bylo jasné, že materiál, ze kterého soška vznikla, je opravdu unikátní. Vědci se proto chtěli podívat na jeho složení blíže. „Zatímco jiné figurky venuší z podobného období jsou vyrobeny ze slonoviny nebo kosti, pro dolnorakouskou venuši byl použit oolit, jehož využití je u podobných plastik netradiční," podotýká server Phys.org.
Už první výsledky zkoumání byly přelomové. „První věc, kterou vědci zjistili, byla, že vnitřní struktura kamene není jednotná, ale obsahuje různé vrstvy sedimentu s různou hustotou a velikostí zrna," zmiňuje web Science Alert. Ve venuši se navíc dle zkoumání nachází kousky lastury a zrna limonitu.
Od Francie po Ukrajinu
Právě objevení příměsí vědcům pomohlo přibližně identifikovat lokality, kde mohli tvůrci venuše "nasbírat" materiál pro své dílo. „Odborníci postupně shromáždili vzorky hornin z oblasti táhnoucí se z Francie až po Ukrajinu, nejvzdálenější body zkoumaných míst jsou od sebe asi 2 500 kilometrů," popisuje server Science Alert.
Odborníci postupně porovnali velikost zrn nasbíraných hornin s velikostí zrn v oolitu, ze kterého vznikla venuše. „Fascinující bylo zjištění, že v okruhu dvě stě kilometrů od Willendorfu se nic nepodobalo ani vzdáleně. Tu nejbližší shodu - tak velkou, že nasbírané vzorky a materiál venuše jsou prakticky k nerozeznání - našli vědci u horniny od italského jezera Garda," přibližuje server Science Alert.
Náročný transport
Toto zjištění prakticky znamená, že venuše z Willendorfu musela na místo nálezu urazit z lokace, kde byla vyrobena, zhruba 730 kilometrů. „Na stole je ale i verze, že byla přepravena z ještě větší vzdálenosti - 1 600 kilometrů. Druhý vzorek, který se shodoval s jejím materiálem, byl totiž objeven na Ukrajině. Tuto možnost ovšem vědci považují za méně pravděpodobnou," konstatuje web Science Alert.
Ať už se venuše přesouvala na území dnešního Rakouska z místa v Itálii nebo na Ukrajině, jasné podle vědců je, že se někdo při složitém putování musel o sošku pečlivě starat. „Nezávisle na místě původu můžeme s určitostí říct, že ji na cestě její vlastník důsledně chránil," píší vědci v odborném textu v magazínu Scientific Reports.
I po nově zveřejněných fantastických objevech však mnohá tajemství drobná soška stále nevydala. „Přesný čas, kdy byla vyrobena, nebo kdy byl shromážděn její materiál, zůstává neznámý," konstatuje autorský tým studie.
20
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
