Americký F-22 Raptor je všeobecně považován za nejlepší stíhací letoun v historii, ale jeho zastaralá avionika, nákladná údržba a zkrácená výrobní série odsoudily tuto platformu k brzkému zániku. S pouhými 186 dodanými Raptory, než byly jejich výrobní zařízení a dodavatelský řetězec zlikvidovány ve prospěch výroby F-35, jsou americké F-22 typem, u kterého letectvo nyní očekává, že jej začne vyřazovat ze služby na začátku roku 2030.

close Pohledem Jiřího Vojáčka info Zdroj: Deník zoom_in Pohledem Jiřího Vojáčka Ačkoli však F-35 postrádá „tvrdé“ výkony dvoumotorového letounu, vynahrazuje to pokročilou sadou avioniky. Spojením těchto dvou platforem do jediného hybridního stroje by vznikl nejdominantnější stíhací letoun, který by zastínil obě stíhačky, z nichž by vycházel, a stal by se novým měřítkem, podle něhož by se porovnávaly všechny budoucí stíhačky.

USA v roce 2011 zrušily výrobu F-22 po necelé třetině původní objednávky. V té době, kdy od pádu Sovětského svazu uplynulo přibližně 20 let a kdy byly Spojené státy zapojeny do protiteroristických operací na mnoha frontách, američtí zákonodárci prostě neviděli smysl ve financování všech 750 neviditelných letounů Raptor, které měly původně nahradit legendární letouny F-15 Eagle. V důsledku této omezené výrobní série nelze u tohoto typu nahrazovat ztráty, ať již technické, tak bojové. Starší stíhačky jako F-15 a F-16 se s podobnými problémy nepotýkají, protože navzdory svému stáří jsou obě tato letadla stále ve výrobě.

V únoru 2017 předložilo letectvo studii o obnovení výroby F-22. Studie dospěla k závěru, že obnovení linky a stavba 194 nových letounů by vládu stála přibližně 50 miliard dolarů (61 miliard dolarů v dnešních cenách). Celkově by každý nový letoun F-22 stál v dnešních cenách přibližně 265 milionů dolarů. Pokud by pak objednávka výroby byla menší než 194 kusů, jednotkové náklady by se blížily 326 milionům dolarů. Dnešní cena F-35A pro americké letectvo je přitom cca 80 milionů dolarů (pro exportní zákazníky s nutností vybudování zázemí a vycvičení pilotů zhruba dvojnásobek).

Porovnání stíhaček F-22 a F-35:

| Video: Youtube

Japonský zájem

Dlouholetý americký spojenec Japonsko podepsalo smlouvu o zahájení nákupu letounů F-35 již v roce 2011, ale vzhledem k tomu, že v jeho blízkosti operují ruské Su-57 a čínské J-20, začalo se poohlížet po nových stíhačkách pro vzdušnou nadvládu, které by nahradily jeho stárnoucí flotilu F-15J. A zde se do hry vložila společnost Lockheed Martin. Podle ní by mohla Japonsku poskytnout hybridní stíhací letoun, který by kombinoval senzorovou sílu F-35 s bojovými schopnostmi F-22 za 208 milionů dolarů za letoun.

Zahájení výroby tohoto nového stíhacího letounu pro Japonsko by přitom umožnilo USA pořídit nové hybridní stíhačky, které by doplnily jejich skomírající flotilu letounů F-22 a mohly by tak přerušit kritizované investice do typu F-15EX, který není ničím jiným než další modernizací padesát let staré konstrukce.

Nový letoun by využil celkové konstrukční uspořádání letounu F-22 Raptor a skutečně by se do značné míry podobal letounům F-22, které jsou již ve službě. Využíval by zřejmě stejné dva proudové motory Pratt & Whitney F-119-PW-100 s přídavným spalováním, jaké jsou v současných letounech F-22. Tyto motory produkují pod přídavným spalováním neuvěřitelných 70 000 lbf kombinovaného tahu a pravděpodobně by dosahovaly podobných výkonů jako dnešní F-22, s maximální rychlostí kolem 2,25 Machu a poměrem tahu k hmotnosti kolem 1,25 s bojovým zatížením a polovinou paliva v nádržích.

Navzdory vnějšímu vzhledu letounu F-22 by tento letoun využil pokroky zabudované do radarově pohltivých materiálů letounu F-35. Radarové absorpční materiály (RAM) jsou nezbytné pro zachování profilu stealth takového stíhacího letounu, přičemž moderní materiály jsou schopny pohltit až 70-80 procent dopadající elektromagnetické energie nebo radarových vln.

V současné době stojí provoz letounu F-22 Raptor údajně 85 325 dolarů za letovou hodinu, zatímco F-35A přijde na 33 600 dolarů za letovou hodinu. Tento rozdíl lze přičíst několika konstrukčním rozdílům, přičemž jedním z nich je odolnější a lépe udržovatelný povrch. Lze tedy očekávat, že provozní náklady nového letounu by se pohybovaly někde mezi těmito dvěma čísly a téměř jistě by byly nižší než současné náklady na F-22.

Úchvatné letecké manévry F-22:

| Video: Youtube

Mezi tři nejvýznamnější provozní nedostatky současné avioniky letounu Raptor patří chybějící schopnost infračerveného vyhledávání a sledování (IRST), neschopnost zaměřovat letouny mimo zorné pole průhledového displeje a neschopnost přímého datového propojení s jeho modernějším protějškem, letounem F-35, jakož i s dalšími blízkými bojovými prostředky. Nový hybridní stíhací letoun F-22/F-35 by všechny tyto problémy vyřešil a přidal by nové významné útočné a obranné schopnosti, z nichž některé zatím nebyly zveřejněny.

Kvůli stísněnému prostoru v kokpitu stíhačky F-22 ještě není k dispozici elektrooptický zaměřovací systém namontovaný na přilbě, v důsledku čehož nemůže stíhačka Raptor plně využívat pokročilé zbraně vzduch-vzduch, jako je například AIM-9X.

Do našeho hybridního stíhacího letounu by byl začleněn jiný kryt kokpitu, který by umožnil větší přilbu, aby se tato schopnost přenesla z letounu F-35. Takže zatímco dnešní Raptory musí pro zaměření a střelbu orientovat příď letounu směrem k cíli, zbraně a senzory našeho hybridního stíhače by sledovaly pohled pilota, což by mu umožnilo zaměřovat cíle i když nejsou přímo před stíhačkou. Elektrooptický zaměřovací systém AN/AAQ-40 (EOTS), který by hybridní stíhačka převzala z F-35, by ve spojení s displeji pilotovy přilby umožnil pilotovi nejen vidět cíle po stranách nebo za letounem, ale také je skutečně zasáhnout pomocí zbraní, jako je AIM-9X.

Stíhačky 6. generace, které jsou dnes v aktivním vývoji, se pravděpodobně nebudou moci pochlubit takovými akrobatickými výkony, jaké bychom mohli získat z hybridního stíhače, vzniknuvšího spojením F-22 a F-35, ale téměř jistě předčí hypotetický proudový letoun ve všech ostatních myslitelných ohledech.

| Video: Youtube

Faktem je, že udržení rozhodující převahy ve vzdušném boji hluboko do 21. století by vyžadovalo více než nejlepší konstrukce, které se začaly vyvíjet ve 20. století. A to je důvod, proč se tento neuvěřitelný stíhač zřejmě nikdy nedostane dál, než do fáze rýsovacího prkna.