Jako za dob dinosaurů. Vědci našli unikátní květy v jantaru staré 99 milionů let

Analýza květin v jantaru může vědcům pomoci hlouběji poznat vývoj kvetoucích rostlin. Právě ten je totiž pro odborníky z velké části neznámý. Protože jsou květy rychle pomíjivé, je velice těžké najít ve fosiliích jejich kvalitní vzorek. Darwin o této výzkumné epoše vývoje dokonce prohlásil, že je to „ohavná záhada“. K jejímu rozuzlení ale mají přispět právě jantarové květiny.

Nálezy se zachovalými květinami jsou neuvěřitelnou vzácností. Protože mají květy extrémně krátkou dobu trvání, nemají odborníci k dispozici téměř žádné zachovalé vzorky. „Obecně jsou mnohem častější listy. Produkují se ve větším množství než květy, jsou robustnější, a tím mají i vyšší konzervační potenciál. List je na konci své životnosti odstraněn tak, jak je, zatímco květ se přemění v plod, který je pak snězen, nebo se rozpadne jako součást procesu šíření semen,“ sdělil stanici CNN jeden z autorů studie Robert Spicer.

Unikát skrytý v jantaru

O to větším unikátem jsou pak květiny, které nedávno nalezli odborníci uvnitř zkamenělé pryskyřice. Obě květiny kdysi dávno rostly v místě, kde dnes leží Myanmar. Jednu z nich pojmenovali vědci Eophylica priscatellata a druhou Phylica piloburmensis. V obou případech pak jde o stejný druh jako květiny Phylica, které dnes rostou v Jižní Africe.

Nedávný objev by možná dokázal osvětlit tajemství, které se kdysi rozprostíralo před Darwinem, když se zničehonic ve fosilních záznamech z období křídy objevily kvetoucí rostliny. Vědec tehdy nedokázal najít žádnou zjevnou rodovou linii z dřívějších geologických období a tohle nečekané zjevení květů ho mátlo. Bylo totiž v přímém rozporu se základním prvkem jeho teorie, že evoluční změny probíhají pomalu a během dlouhé doby.

Ohavná záhada

S květinou, která se před ním zčistajasna objevila, nevěděl, co dělat, a proto později v roce 1879 označil v dopise botanistovi Josephovi Hookerovi vývoj kvetoucích rostlin právě jako výše zmíněnou „ohavnou záhadu“.

Děsivý nález v Peru: archeologové objevili 200 páteří navlečených na kůly

Vědci si přitom nad touto otázkou lámou hlavu dodnes. Kdy přesně se na prehistorické Zemi objevily kvetoucí rostliny poprvé, podle Spicera stále není jasné. Nedávno objevené vzácné vzorky však vykazují vlastnosti totožné s těmi, které mají květiny v oblastech náchylným k požárům. Mezi taková místa patří například jedinečné oblasti fynbos v Jižní Africe.

Všech 150 druhů květiny Phylica pochází z této biologicky bohaté a rozmanité části země. „Máme v jantaru zachované detaily jednoho raného květu právě v době, kdy se kvetoucí rostliny začínaly šířit po celé Zemi a vykazovaly vynikající adaptaci na sezónně suché prostředí, které podporuje vegetaci vystavenou častým požárům,“ sdělil Spicer.

Pokud tyto květiny častým požárům vystaveny byly, může to podle Spicera vysvětlovat, proč nemají vědci žádné dobré fosilní záznamy raného vývoje krytosemenných rostlin. „Pokud bylo mnoho květů vystaveno požárům v takové polosuché krajině, máme tak špatné záznamy proto, že se fosilie v takovém prostředí normálně nevytváří,“ vysvětlil.

Boj proti krvavým jantarům. Vědci: Lidský život je víc než pravěké tajemství

Spicer dodal, že rostliny musely být vystaveny požárům po velmi dlouhou dobu. Postupně se totiž přizpůsobily tak, aby oheň zvládly a dokázaly vyprodukovat semena, která si najdou cestu k výživné zemi i přes vrstvu popela a spálené půdy.

Konkrétně Phylica se postupně přizpůsobila tak, že má své květy chráněné listy, které jsou shluklé na špičce větvičky.

Význam pro život na Zemi

Odborníci také předpokládají, že evoluce a šíření kvetoucích rostlin sehrály klíčovou roli při utváření života, jaký je dnes na Zemi k vidění. Ve studii vědci mimo jiné uvádí, že díky kvetoucím rostlinám došlo k diverzifikaci hmyzu, obojživelníků, savců a ptáků.

V konečném důsledku umožnila evoluce těchto rostlin to, aby byl život na souši poprvé rozmanitější než v moři. „Kvetoucí rostliny se množí rychleji než jiné, mají totiž komplexnější mechanismy rozmnožování, širokou škálu květinových forem a také často fungují v úzké spolupráci s opylovači,“ vysvětlil Spicer.

Tato spolupráce podle Spicera pohání vzájemnou koevoluci mnoha rostlin a živočichů, čímž ve výsledku formuje ekosystémy.

Okusovali ji i dinosauři

Phylica není jediná rostlina, která dinosaurům kvetla pod nohama. Spousta dnešních rostlin měla své předky mezi dinosaury. Přímými potomky takových případů je mnoho kapradin, jehličnanů a některé kvetoucí rostliny, jako jsou třeba platany či magnólie. „Phylica piloburmensis byla ale první kvetoucí rostlina, o které víme, že má téměř identického žijícího příbuzného,“ okomentoval Spicer.

Jantarové zkameněliny z dob dinosaurů se nacházejí pouze v nalezištích ze státu Katchin v severním Myanmaru. V posledních letech se objevili etické obavy související s porušováním lidských práv a také ohledně původu jantaru z tohoto regionu.

Vědci jsou znepokojeni. Květy rozkvétají o měsíc dřív, ohrožuje to i zvěř

Společnost pro paleontologii obratlovců proto vyzvala k moratoriu na výzkum jantaru pocházejícího ze země po roce 2017, kdy armáda převzala kontrolu nad některými oblastmi jeho těžby.

Spicer ovšem sdělil, že jantar vědci získali od místních prodejců ještě před rokem 2016 a vše proběhlo podle zákonů a pravidel platných v té době.