Domestikace koní zásadně změnila mobilitu a válečné strategie, čímž podstatně ovlivnila dějiny lidí. Kdo a kde ale poprvé domestikoval moderního koně? Kdy vítězně „dobyl“ zbytek světa? A kdy nahradil množství dalších druhů koní, které v té době existovaly? Toto dlouholeté tajemství archeologie konečně rozluštil tým vědců specializovaných na archeologii, paleogenetiku a lingvistiku. Informovala o tom Akademie věd ČR.

Dřívější představy o historii koní se opíraly zejména o analýzu znaků plynoucí z morfologie kostí a nalezených artefaktů, což má řadu omezení. V poslední době ale mají badatelé k dispozici genetické metody, které umožňují analyzovat archaické genomy čtené přímo z archeologických nálezů kostí a dokážou tak odhalit skutečnou příbuznost jedinců. Odborníci v rámci projektu Pegasus zkoumali genomy, které pocházejí z kosterních nálezů koní z 25 zemí Evropy a Asie. Šlo o genomy celkem 273 zvířat, která žila v období let 50 000 až 200 př. n. l. Vzorky vědci porovnali s genomy moderních koní domácích.

Pikillaqta, jedno z center, které vybudovala v jižní Americe kultura Wari, známá také jako Huarijská kultura.
Hrůzný nález pod horami v Peru. Oběťmi krvavých rituálů byly kdysi i děti

Tato strategie se vyplatila: zatímco Eurasii kdysi obývaly různé populace koní, mezi lety 2200 a 2000 př. n. l. došlo k dramatické změně. „To byla naše šance: koně, kteří žili v Anatolii, Evropě, Střední Asii a na Sibiři byli geneticky zcela odlišní,“ popsal Pablo Librado, první autor studie. Poté se jedna z těchto genetických linií, která byla předtím omezena na pontské stepi, začala šířit mimo svůj rodný region a během několika málo staletí nahradila ostatní populace koní od Atlantiku až po Mongolsko. „Specifikovali jsme celkem čtyři hlavní holocenní linie koní, dnešní domácí koně jsou ale bezezbytku představiteli pouze jediné linie, kterou označujeme jako DOM2,“ potvrdil René Kyselý z Archeologického ústavu AV ČR, Praha, který se výzkumu účastnil.

Moderní kůň domácí by tedy měl pocházet z oblasti mezi povodími řek Don a Volha, na východ od Dněpru.

Záhadný původ tarpana 

Dřívější studie lidské archaické DNA prokázaly masivní imigraci lidí ze stepní kultury jámové – ztotožňovanými s Proto-Indoevropany – do Evropy, doloženou od počátku 3. tisíciletí př. n. l. Přestože by mohlo dávat smysl, že se domácí koně do střední Evropy dostali v rámci této migrační vlny z oblasti jejich původu, ukázalo se, že přišli později. „Ve střední Evropě se nová linie domácích koní (DOM2) objevuje až ve starší době bronzové, zhruba od 2000 př. n. l. Invaze stepních nájezdníků z východu s pomocí velkého počtu koní, známé z pozdějších dob, lze proto ve 3. tisíciletí př. n. l. stěží předpokládat, lidé se museli pohybovat jinak,“ vysvětlil Kyselý.

Pravěky miniaturní krab byl podobný tomu dnešnímu.
Poklad z doby dinosaurů: Jantar ukrýval dokonale zachovalého malého kraba

Na výzkumu kromě něj spolupracoval i další Čech, archeozoolog Lubomír Peške. Díky nim zahrnuje datový soubor také deset kosterních vzorků koní z deseti archeologických lokalit Čech a Moravy datovaných cca 3400 až 500 př. n. l.

Analýzy také vyřešily záhadný původ tarpana, který vyhynul na počátku 20. století n. l. Odhalují jeho kombinovaný původ z více linií a vyvrací předchozí hypotézy, které jej považovaly za divokého předka dnešních domácích koní (nebo jeho zdivočelého představitele), nebo křížence s koněm Převalského.