Za dobré znamení a váchalovské požehnání mohou pověrčiví považovat to, že věci proběhly nadmíru hladce.

Kurátorka výstavy Rumjana Dačeva, pracovnice Památníku národního písemnictví v Praze, se tady v Litomyšli nedostává k váchalovské látce prvně, vždyť se podílela už na katalogu velké výstavy tohoto výtvarníka v Bratislavě roku 2005. Vloni rekonstruovaný zámecký pivovaru dokázala Dačeva naplnila s lehkostí, za kterou je třeba vidět pochopení váchalovského světa i výzvy poněkud syrových, ale mimořádně působivých prostor.

Jaký Váchal se tedy před návštěvníkem litomyšlské výstavy rýsuje? Komplikovaný, zlověstný, křečovitě vypjatý, palčivý. Ale také zranitelný, hloubavý i citlivý – zejména vůči přírodě.

Váchalovo umělecké východisko hledejme v blízkosti symbolismu a dekadence, ostatně k němu se hlásil sounáležitostí s uměleckým sdružením Sursum, stejně jako Jan Zrzavý, Jan Konůpek i jiní. Převážně duchovní obsahy – často spjaté s okultismem, kabalou, orientálními kulty i křesťanstvím - sděluje divákovi výtvarnou formou, pro kterou je příznačná secesní stylizace (Odchod zimy, listy z cyklu Mystikové a vizionáři aj.). Řidčeji jsou Váchalovy práce poznamenány modernistickými proudy, jako pointilismem (Krajina), kubistickým rozkladem forem ( řezby Alegorie zlých vlastností), expresionismem (Incubus, Spála), či dokonce jakýmsi závanem orfismu (Portrét Jindry Umlaufa).

Jiné ladění nacházíme u krajinářských výjevů vznikajících rozličnými malířskými i grafickými technikami zejména od dvacátých let dvacátého století. Váchal – dezorientovaný a nejistý ve věci mezilidských vztahů – se nerozpakuje jednoznačně pojmenovat svůj poměr k přírodě – obdiv, lásku a obavu o její zítřky (barevné dřevoryty ke knize Šumava umírající a romantická).

Věcná sdělení Váchalových grafických listů i obrazů rozhodně nebývají lehká a veselá. Jejich výtvarné pojednání je ale často skutečnou pastvou pro oči. Velmi kultivovaná barevná škála prozrazuje zalíbení v zeleních, modřích a žlutích tlumených, ale plných tónů, štětcová práce olejů – někdy vzrušující, jindy hutná, vyvolává dojem mimořádné šťavnatosti a chutnosti nanášených past. Převážně štíhlé, pružné, často vertikálně komponované tvary v dynamických kompozicích nepostrádají napětí, jsou velmi vzrušující.

Josef Váchal – knihař, grafik, malíř, řezbář i spisovatel – náleží k nejvšestrannějším a nejoriginálnějším zjevům domácí výtvarné scény dvacátého století. Litomyšlská kolekce jeho výtvarných prací prozrazuje jeho urputnou potřebu hledat, pojmenovávat a oddělovat dobré a zlé. Koncepce litomyšlské výstavy jakoby ubírá hmotnosti směrem vzhůru. Divákovi nabízí přízemí s dominujícími malbami větších rozměrů a trojrozměrnými objekty, patro pročleněné lehkými panely s množstvím drobnějších listů, další podlaží s levitujícími velkoplošnými fotografiemi a konečně téměř nebeské výšinyvyhrazené pohyblivým obrázkům – filmu o Váchalovi. Zkrátka, Váchalova cesta od Ďábla k Bohu je v Litomyšli představena naléhavě, je napínavá a inspirativní.

Ludmila Kesselgruberová