2000
Rok začínající poprvé dvojkou byl 42. v pořadí konání Smetanovy Litomyšle. A protože v té době nedisponovala žádná česká operní scéna inscenací Smetanovy opery, nota bene technicky přenositelnou na naše jeviště, přistoupil festivalový štáb k ojedinělému činu. Uvedl Dalibora speciálně pro Litomyšl. Režijně inscenaci připravil František Preisler starší, dirigoval jeho syn František Preisler mladší. Mohli se opřít o vynikající obsazení sólových rolí: Ivan Kusnjer (Vladislav), Eva Urbanová (Milada), Leo Marian Vodička (Dalibor), Richard Novák (Žalářník), Eva Dřízgová (Jitka), Pavel Červinka (Budivoj), Milan Vlček (Vítek), Bohuslav Maršík (Soudce). Hrálo se dvakrát a jindy nesmlouvaví kritici nešetřili v tisku uznáním. Je faktem, že od dob Blachuta a Podvalové takového Dalibora Litomyšl neviděla.
Brněnský operní soubor přivezl dvě inscenace, a sice Mozartovu Kouzelnou flétnu a Řecké pašije Bohuslava Martinů. Obě opery se už v Litomyšli hrály (1990, resp. 1983) v jiném provedení. Diváci znovu přišli, i když vyprodáno nebylo. Úspěch nebyl rozhodně jen zdvořilý, ale skutečnou událostí představení nebyla.
Tou naopak podle očekávání bylo, po Daliboru, třetí vystoupení Evy Urbanové na jejím Galakoncertu. Oblíbené Biblické písně přednesl tentokrát barytonista Vratislav Kříž, hrálo se i oratorium Gilgameš.
Ještě ke Kouzelné flétně: za zmínku jistě stojí, že poprvé bylo v provozu titulkovací zařízení, díky kterému mohou diváci zpívaný text číst v češtině. A Ivo Žídek se 16. června stal čestným občanem Litomyšle.


2001
O prvním víkendu se ukázalo, co znamená pro Smetanovu Litomyšl zastřešení zámeckého nádvoří. Velmi často pršelo a některá představení by se vůbec bez něj nemohla konat.
Koncertní provedení Pucciniho opery Turandot mělo svou hlavní oporu v osobnosti Evy Urbanové v titulní roli. Prince Kalafa zpíval Ernesto Grisales, v jehož podání jsme tedy vyslechli populární árii Nessun dorma, jinak nejoblíbenější koncertní číslo Luciana Pavarottiho. Provedení zajistili slovenští umělci s dirigentem Ondrejem Lenárdem.
Národní divadlo představilo novou inscenaci Figarovy svatby. Hrálo se ale za velmi špatného počasí. Zima donutila účinkující, aby si vzali pod kostýmy teplé oblečení. Hlavní sóla: Roman Janál, Helena Kaupová, Miloslav Podskalský a mladá Pavla Vykopalová, kterou jsme před několika dny viděli jako pěknou Mařenku v Prodané nevěstě.
Hrálo se v tahu jedenáct dnů, svůj recitál měla houslistka Gabriela Demeterová, v Koncertu pro III. tisíciletí zpívala Dagmar Pecková.
Soubor Státní opery Praha přispěl dalším Verdim, a sice operou, která se zde dosud nehrála. Trubadúr patří s Rigolettem a Traviatou k Verdiho trojhvězdí, melodiemi v nich skladatel doslova hýřil. V hlavních rolích vystoupili Nikolaj Višnjakov (Manrico), Iveta Žižlavská (Leonora), brazilský barytonista Miguelangelo Cavalcanti (Hrabě Luna) a rodačka z Vysokého Mýta Jiřina Přívratská (Azucena). Ročník zakončila ostravská Prodaná nevěsta, kde mezi sólisty jednoznačně kraloval host z Prahy Valentin Prolat jako Jeník.


2002
V rámci festivalu byla nejprve na budově kostela Československé církve odhalena pamětní deska Jaromíra Metyše, významného kulturního pracovníka města a jednoho ze zakladatelů Smetanovy Litomyšle. Je dílem akademického sochaře Jiřího Věnečka.
Z neoperních akcí bylo událostí číslo jedna oratorium soudobé skladatelky Sylvie Bodorové Juda Maccabeus. Vedle početného sboru zpívali sóla Gabriela Beňačková, Ivan Kusnjer a mladý tenorista Aleš Briscein. Značný prostor dostali také recitátoři, mezi nimi možná trochu překvapivě i Pavel Landovský.
Zaujal též Brahmsův Dvojkoncert, což byla příležitost pro Pavla Šporcla a Jiřího Bártu. Verdiho Requiem zajistil na úrovni sehraný kvartet pěvců Anda Louisa Bogza, Karla Bytnarová, Sergej Ljadov a Peter Mikuláš, v koncertu na přání zazněly i melodie Glenna Millera.
Operní Galakoncert byl v rukou Simony Šaturové, Vratislava Kříže, Leo Mariana Vodičky a Richarda Nováka, dirigoval Ondrej Lenárd.
Plánovaný projekt zkrácené verze dvou autorů Dona Giovanniho narušilo počasí, nepomohlo ani zastřešení. Odehrál se jen ten známější z pera Mozartova, na Giovanniho od současníka Giuseppa Gazzanigy už nedošlo. Janáčkovy Příhody lišky Bystroušky patří bytostně do zámecké zahrady, ale líbilo se hudebně i provedení v nádvoří. To nejlepší nakonec: Verdiho Don Carlos. Ne zase tak notoricky známá opera, ovšem brněnská inscenace podle původní Schillerovy tragédie na pozadí historického odboje Flander proti španělské nadvládě publikum strhla. A Verdiho hudba? Samozřejmě jako vždy nesmírně působivá. Sólové partie zazpívali a zahráli, což strhující děj vyžaduje, Jurij Gorbunov (Filip II.), Alina Gurina (Eboli), Vladimír Chmelo (Markýz Posa), Ivan Choupenitch (Carlos) a Richard Novák, který z role krále Filipa v této inscenaci přešel na Velkého inkvizitora.


2003
Každý ročník v těchto letech nesl v názvu nějaký podtitul, kterému byl program z větší části přizpůsoben. Tentokrát to byl „Rytmus, pohyb, tanec, balet“. Tudíž zazněly tance nejznámější, Dvořákovy Slovanské. Tady byla dramaturgie předem daná. Baletní hudba zazněla v Konceru na přání, pro mnohé diváky bylo vítaným zpestřením představení souboru Hradišťan a Jiřího Pavlici, takže do jisté míry i folklórní záležitost.
Operní Galakoncert byl plně v rukou Evy Urbanové, které v převážně italském repertoáru zdatně sekundoval americký tenorista Stefano Algieri. A svůj recitál přednesl s mimořádným úspěchem další tenor první kategorie, Sergej Larin.
Operní představení jako taková se uskutečnila dvě. Národní divadlo Praha se představilo Janáčkovou Její pastorkyní. Do hlavních rolí byli obsazeni Jan Vacík a Jan Ježek jako bratři Laca a Števa, Helena Kaupová (Jenůfa) a Jindřiška Rainerová (Kostelnička). Smetanovské penzum bylo splněno operou Dvě vdovy v ostravském provedení – v titulních úlohách Zdena Vaníčková a Olga Bezačinská, dále Jaromír Novotný (Podhájský) a Martin Gurbal (Mumlal).

ZDENĚK VANDAS