VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Dáma s duší rockerky

Sopranistka Eva Urbanová oslaví v Litomyšli dvacet let na operní scéně

18.6.2007
SDÍLEJ:

Eva UrbanováFoto: DENÍK/Marek Pátek

Rok 2007 má pro Evu Urbanovou tak trochu magický nádech: právě před dvaceti lety vstoupila jako sólistka na českou operní scénu. Profesionální kulatiny slaví už několik měsíců - na svůj úspěch je patřičně pyšná. Její pouť mezi české, evropské a posléze také světové špičky operního umění připomíná filmový scénář – hlavní hrdinka jde totiž za svým snem od dětství, cestou, na níž nechybí chvíle nepochopení a křivdy, ale ani šťastná setkání, ohromná vůle, slepé uličky a ve finále obrovský úspěch, přesahující hranice Evropy.

Snad nejpodrobnější životopis Evy Urbanové v téměř literární formě lze najít na internetových stránkách západočeského městečka Vrčeň. S pýchou tady mluví o nejslavnější „vrčeňské občance“.

„Narodila se ve Slaném, rodiče pracovali na dráze a bydleli ve vesnici Zvoloněves. Už od dětství milovala zpěv, na škole se účastnila pěveckých soutěží. V jedné z nich, kde zpívala Čajkovského romance, se dostala až do celostátního kola. Po skončení školy toužila po studiu na konzervatoři, ale rodiče chtěli, aby měla praktické povolání, a tak nastoupila do učňovského učiliště. V 16 letech se s rodiči přestěhovala do Vrčeně, našla si práci ve výpočetním středisku ČSD v Plzni. Zde zpívala o svačinách aspoň svým spoluzaměstnancům. I tady v Plzni měla úspěch v pěvecké soutěži. S otcem pak smlouvala, že by chtěla zpívat ve vrčeňském kostele. Zdejší pan děkan Josef Novák byl znamenitý zpěvák, Eva s ním zpívala v chrámových sborech v Nepomuku a Rožmitále. A zásluhou pana děkana nastal šťastný obrat v životě děvčete. Když pan děkan slyšel Evu zpívat v kostele, dovedl ocenit její umění. Říkal prý: „Děvče zlatý, co ty tu děláš, ty musíš přece do školy.“ To také řekl rodičům a rodiče, když to řekl pan farář, souhlasili. S pomocí pana děkana pak Eva předzpívala na pražské konzervatoři. Profesor jí tehdy řekl, že už je (17-letá) stará na učení zpěvu, že má silný hlas, ať si zpívá doma. Zklamaná neúspěchem a nepochopením našla Eva podporu u otce. Ten dojel do Starého Plzence za ředitelkou Lidové školy umění Jindrou Hrnečkovou, která je výbornou klavíristkou. Poslala Evu za svou kamarádkou Ludmilou Kotnauerovou, profesorkou zpěvu na LŠU v Plzni. Ta se dívky ujala a po půl roce už Eva zvítězila v náročné pěvecké soutěži.

Tehdy osmnáctiletou Evu Urbanovou dělilo ještě šest let od okamžiku, kdy se na scéně plzeňské opery proměnila v Cizí kněžnu v českém rodinném stříbře – Dvořákově Rusalce. Osud nechtěl ale nic uspěchat. Slečnu se silným hlasem nasměroval k rockové kapele RH+. Na svoje divoké roky v černé kůži Eva Urbanová vzpomíná často, ráda a s vděčností: „Mívala jsem hroznou trému. Zpívání s kapelou mi pomohlo držet ji pod kontrolou a nakonec se jí – tváří v tvář publiku – úplně zbavit,“ řekla před časem v jednom rozhovoru. „Rocková muzika mi velice pomohla i v průpravě pro operu - obohatila můj hlasový rejstřík o hlubší polohy, které teď trochu postrádám. A do třetice - rockový trénink mě také naučil zazpívat neuvěřitelně těžké věci třeba ve čtyři hodiny v noci. Přitom technicky jde o stejný způsob zpěvu, jen materiál a výsledný efekt je samozřejmě jiný.“

Po několika rockových letech osud ocenil, že Eva Urbanová nezapomněla na svoje operní sny, a napsal jí do diáře s letopočtem 1987 konkurs do Národního divadla. Byl úspěšný, ale akceptovala radu zkušených a vrátila se zpět do Plzně „ošlapat si“ jeviště. Právě plzeňská opera jí nabídla první operní roli v životě - postavu Cizí kněžny v Dvořákově Rusalce. Sehrála ji 18. dubna 1987. V témže roce se stala sólistkou plzeňské opery na celý úvazek. A následovaly další role- Milada ve Smetanově Daliborovi je dodnes její srdeční záležitostí.


Jméno Evy Urbanové začínalo mít svůj nezaměnitelný obsah. Cesta nahoru byla otevřená.Eva Urbanová odjela s operou Národního divadla na umělecký zájezd do Itálie a o její zralosti a umění už nebylo nejmenších pochyb. Na jeviště Zlaté kapličky vstoupila jako novopečená sólistka opery Národního divadla 16. března 1990 se svojí milovanou Miladou z Dalibora. Od tohoto okamžiku začíná být výčet jejích rolí a úspěchů téměř nepostižitelný.

Opera Národního divadla je pro Evu Urbanovou dodnes domovskou scénou. Ozdobila ji mnoha nezapomenutelnými výkony. Její malebný, barevný a vznešený hlas dal novou podobu postavám Smetanových, Dvořákových a Janáčkových oper. Kromě českých hudebních pokladů Eva Urbanová nastudovala také řadu rolí z italské operní tvorby. Obrovské úspěchy na předních světových operních scénách sklidila s rolemi Leonory z Verdiho Trubadúra, Alžběty z Dona Carlose, s Angelikou z Pucciniho Sestry Angelisy, s Toscou ze stejnojmenné opery Pucciniho, se Santuzzou z Mascagniho Sedláka kavalíra, s Giocondou Ponchielliho. Vytvořila však i postavy od neitalských autorů - Donu Annu z Mozartova Dona Giovanniho, Ortrudu z Wagnerova Lohengrina.

Uměleckými kvalitami a nevšední osobností okouzlila náročné publikum v Japonsku, Spojených státech, v Evropě i v Jižní Americe. Svoje pevné místo mezi světovou elitou pak potvrdila velkolepými úspěchy v milánské La Scale a newyorské Metropolitní opeře.

„Chybí mi vnitřní klid a soukromí,“ řeklapřed několika dny v rozhovoru pro jedno soukromé rádio. Noblesní dáma a excelentní umělkyně s energií rockerky nechává do své duše nahlédnout jen výjimečně.

18.6.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Opakovat podobné výkony častěji a body na litomyšlském kontě by musely přibývat daleko rychleji než dosud.

Drama trvalo více než šedesát minut

Vyhlášení nejúspěšnějších sportovců roku 2016 v Tylově domě v Poličce.

Hledáme nejúspěšnější sportovce svitavského regionu

Byt jako investice? Splátky vás vyjdou dráž

Sníte o vlastní nemovitosti, která bude vydělávat za vás? Fajnová myšlenka, ale neoplýváte-li tučným kontem, vše si pořádně spočítejte. Cesta k úvěru bude totiž náročnější. Tedy pokud přiznáte váš skutečný záměr. Zda se takový úvěr vyplatí, přibližuje Lucie Drásalová, hypoteční analytička Partners.

FOTO: Žáci se podívali do školy, nemocnice i na záchranku

Svitavy - Nový projekt Pardubického kraje ZDRAVOhrátky na podporu středních zdravotnických škol v regionu zavítal do Svitav.

Teplická nenávist šíří strach

Pardubický kraj - Strach se šíří českou společností. Případ nenávistných komentářů pod fotografií prvňáčků z teplické základní školy, která je vedle „bílých“ dětí plná i Asiatů, Romů či Muslimů, vyvolal lavinu obav v řadě dalších škol. A odrazuje je od účasti v úspěšném projektu Deníku Naši prvňáčci, který představuje tabla jednotlivých prvních tříd.

Noční jízda opilého mladíka

Polička - Dvě zničená zaparkovaná auta a lampa veřejného osvětlení. To jsou následky noční jízdy dvaadvacetiletého mladíka Poličkou. Muž sedl za volant v neděli hodinu před půlnocí posilněn notnou dávkou alkoholu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT