Kliknutím zvětšítePavlíně bylo třicet a doma měla už dceru Sáru, když se před třemi lety dozvěděla, že má zhoubný nádor prsu. „Zdědila jsem po mamince jako jediná ze tří dcer genetickou mutaci BRCA1 pozitivní,“ vysvětlila Pavlína. Po chemoterapii měla podstoupit odstranění obou prsů i dalších ženských orgánů.
„Zdědila jsem po mamince jako jediná ze tří dcer genetickou mutaci BRCA1 pozitivní.“ |
 Pavlína ze Sokolova |
Karcinom prsu čili "rakovina prsu" je maligní nádorové onemocnění
prsu, postihující v naprosté většině případů ženy. Muži tvoří zruba jedno procento postižených. K většině onemocnění dochází po 60. roce věku, před přechodem je onemocnění spíše vzácné a před 25. rokem extrémně vzácné.
„V té době mi doktor řekl, ať nepočítám, že budu mít další děti. Upřímně, hodně jsem řešila i obavy z toho, že se nezvládnu postavit tomu, že v 31 letech budu 'znetvořená' všemi těmi operacemi. V tu chvíli mi ani nedocházelo, že jde o život. Řešila jsem krásu a vzhled,” přiznává dnes s tím, že nemoc přehodnotila její život a hodnoty posunula k lepšímu.
Jak říká, s těhotenstvím vůbec nepočítala. Čtrnáct dní před operací začala mít divný pocit v břiše, který provázela nevolnost. Sono břicha nic neukázalo. „Nevím, co mě to tenkrát napadlo, ale po týdnu jsem vyrazila do lékárny pro těhotenský test. Udělala jsem si jich hned šest a všechny byly pozitivní. Vůbec jsem nevěděla, co mám dělat, s partnerem jsme byli v šoku,” vzpomíná.
„V té době mi doktor řekl, ať nepočítám, že budu mít další děti." |
 Pavlína ze Sokolova |
Radila se se všemi lékaři. Jejich stanovisko bylo jednoznačné: potrat, dítě bude postižené, nemocné, nebo se nakonec nenarodí vůbec. Těhotenství je to nejhorší, co vás teď mohlo potkat, říkali jí. „Pak jsme jeli i s partnerem za onkologem do Plzně a pan doktor mi řekl, že to je to nejlepší, co mě mohlo potkat,“ nechápavě kroutila hlavou i teď s odstupem času. Tak do toho šla.
„Přede mnou ale bylo šest měsíců čekání a obav,“ byla si vědoma. A taky pravidelných vyšetření na genetice. Připouští, že pokud by se objevil jediný náznak, že je něco špatně, těhotenství by ukončila. „Do šestého měsíce ale bylo všechno v pořádku, tak už jsme jen doufali, nic jiného nezbývalo.“
„Přede mnou ale bylo šest měsíců čekání a obav.“ |
 Pavlína ze Sokolova |
Kačenka se nakonec narodila o měsíc a půl dřív a má se čile k světu. A je v pořádku, stejně jako její starší sestra Sára. Strachu se však Pavlína nezbavila, teď se bojí, jestli její dcery nezdědily nemoc po ní. „Obě holky hlídám. To víte, že mám strach. Každá máma je taková, že si všimne každého bebíčka, a já koukám na jejich prsa, jestli je nemají větší, a už mi v hlavě šrotuje, jestli to tam nebude. Hlavně ať radši dědí po tatínkovi,“ říká s úsměvem. Pravděpodobnost, že její dcery nemoc zdědí, tu je. Protože jde ale o hormonální změny, hlídané holčičky budou až v pozdějším věku.
„Každá máma je taková, že si všimne každého bebíčka, a já koukám na jejich prsa, jestli je nemají větší, a už mi v hlavě šrotuje, jestli to tam nebude." |
 Pavlína ze Sokolova |
Po tom, čím si za ty dva roky prošla a co ji ještě čeká, byla už psychicky i fyzicky unavená, ale nevzdávala to a úsměv ji taky neopouštěl. „Myslela jsem, že porodím, budu se starat o holky a budu spokojená máma na rodičovské dovolené. Ale to ne. Mám z toho ze všeho nový strach,“ dodává. Dneska už je zcela zřejmé, že její obavy byly oprávněné. Na začátku listopadu loňského roku podstoupila mastektomii, vzali jí obě prsa, zachovali dvorce a bradavky.
„Špatně se mi dýchalo, připadala jsem si, že jsem někde na druhé straně, na konci.” |
 Pavlína ze Sokolova |
„Je to špatně,” je přesvědčená, „mám v těch zbytcích boule a srůsty. Mám strach, že je to špatně.” Na řadu přišly další série chemoterapií. Měly být čtyři, zvládla ale jen tři, tělo řeklo dost. „Špatně se mi dýchalo, připadala jsem si, že jsem někde na druhé straně, na konci,” popsala. Znovu přišla o vlasy, zhubla osmnáct kilo. Začátkem dubna ji čekalo další vyšetření, aby se zjistilo, jestli, jak trefně říká, tam ta mrcha ještě někde je. Poslední výsledky ukázaly tři uzliny, které se lékaři rozhodli odstranit. Histologie pak ukáže. „Pokud to bude pozitivní, tak ozařování, pokud negativní, bude dobře,” je zatím poslední informace.
„Ta mrcha se vrátila.” |
 Pavlína ze Sokolova |
Když s Pavlínou mluvíte, přemýšlíte o tom, kde ta mladá maminka bere sílu to všechno zvládat. A musíte ji obdivovat, protože stále bojuje, nevzdává to a dokáže se usmívat a být stále optimistická. Její situace je teď ještě složitější, protože ten, kdo už to dál nezvládl, je její partner a otec holčiček. Odešel. A Pavlína zůstala sama.
„Tatínek od holek se stará. Pomáhá i moje rodina a jeho maminka." |
 Pavlína ze Sokolova |
Sama v osobním životě. Naštěstí ale nezůstala sama na svoji nemoc a na starost o holčičky. “Tatínek od holek se stará, pomáhá s holčičkami, jak mu to práce dovolí. A pomáhá i moje rodina a taky hodně jeho maminka, babička holek,” ocenila pomoc, kterou v případě své léčby opravdu potřebuje. A pomáhat se snaží i ona sama. Rozhodla se totiž nafotit s profesionální fotografkou pár snímků, kterými chtěla zejména mladé dívky 'nakopnout', aby nezanedbávaly prevenci.
„Prsa nikdo neřeší, i já jsem si říkala, že je to jenom nějaká prkotina.” |
 Pavlína ze Sokolova |
„Prsa nikdo neřeší, i já jsem si říkala, že je to jenom nějaká prkotina,” přiznává. Fotky nakonec vznikly. Nejsou sice tak odvážné, jak původně zamýšlela, ale společně s jejím příběhem jsou určitě mementem, varováním pro dívky a ženy, které “prsa neřeší”.
11
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
