Proč jsme ale tolik citliví na globální vlivy? Markéta Šichtařová, ředitelka analytické společnosti Next Finance se domnívá, že hlavně kvůli tomu, že většinu potravin dovážíme. Až se tedy zastaví růst cen potravin ve světě, zastaví se podle Šichtařové zákonitě i u nás. „Zkrátka záleží na celosvětovém trendu a nemůžeme s tím nic dělat,“ konstatuje ředitelka Next Finance.

Kdy to ovšem bude se odhady různí. Některé prognózy uvádějí tři roky, jiné až deset let. Markéta Šichtařová je optimističtější. „Cena potravin je provázaná s kurzem dolaru a s přesuny na finančních trzích. V okamžiku, kdy začne dolar vůči euru posilovat, změní se spousty věcí. Například začne klesat nebo stagnovat cena ropy a komodit, to znamená také potravin.“ Jelikož odborníci čekají posílení dolaru již koncem roku, zastaví se zdražování potravin třeba již brzy.

Faktem však zůstává, že konečného spotřebitele podobné ekonomické disputace ve skutečnosti příliš nezajímají. Rozhodující je pro něj, kolik bankovek či mincí musí při nákupu vytáhnout ze své peněženky.

Lidé se ptají: Chtějí nás úplně vysát?

„Někdy mám pocit, že se nás stát i obchodníci snaží totálně vysát. Platit musíme na každém kroku a za všechno. Nepamatuji si, že by se teď někdy ohlašovalo zdražování a přesto přišlo. A to již dnes víme, že se čeká ještě nárůst o více jak deset procent u cen masa a moučných výrobků,“ posteskl si jeden z obyvatel Svitav.

„Jsem sice již v důchodu, ale chodím jako brigádnice vypomáhat do jednoho místního obchodu, kde pracuji mimo jiné i jako pokladní,“ sdělila Deníku paní Marie ze Svitav. „Neustálé zdražování potravin vnímám jako nehorázné, zejména vůči opravdu starým lidem. U pokladny totiž slyším každodenní nářky důchodců typu: nic domů nenesu, a přesto platím tolik peněz,“ pokračuje paní Marie. Dodává, že ceny narůstají průběžně, aniž si to zákazníci kolikrát uvědomují.

Tak například ledový salát byl v daném obchodě minulý měsíc k dostání za šestnáct korun, nyní za téměř třicet. Cena Euro čočky se za tu dobu zvedla o dvě koruny a podobných příkladů bychom našli více.

Nedaleko stojící zákazník se hned k Marii přidává. „Zdražení, které přišlo již loni na podzim, je snad nejvýraznější od listopadu 1989. Domnívám se, že to asi tolik nevadí zaměstnaným lidem, neboť zaměstnanecké platy se průběžně navyšují, jako důchodcům. Jejich příjem je v zásadě konstantní a zvyšuje se pouze drobnými příspěvky zcela nepravidelně,“ vyjádřil své stanovisko kupující.

S jeho tvrzením souhlasí devětasedmdesátiletá důchodkyně Věra B. z Litomyšle. „Po odečtení všech potřebných výdajů na bydlení, inkaso a podobné záležitosti mi zbývají na obživu každý měsíc pouhé tři tisíce, což je stokoruna na den. To je opravdu málo. Musím proto obíhat všechny obchody ve městě, a koukat, kde je co levnější, abych si koupila vůbec něco k jídlu. Jedinou šancí našince jsou akce, jinak se snad ani nenajíme,“ říká důchodkyně Věra z Litomyšle.

(peš, ik)