Proto se tato netradiční restaurace, která zaměstnává lidi s hendikepem, rozhodla ohlédnout za tím, co se podařilo, kde jsou rezervy a načerpat inspiraci od podobně zaměřených podniků. Uspořádala tedy konferenci o sociálním podnikání.

Co to znamená, vysvětlila manažerka restaurace Alena Fiedlerová hned v úvodu: „Je to protimluv. Buď jste sociální, nebo děláte byznys. Vypadá to, že to nejde dohromady. Narážíme sice na spoustu překážek (kolísavý zdravotní stav zaměstnanců, finance…), ale snažíme se, aby si Rettigovka na sebe vydělala a lidé měli práci."

Názor jako mnozí hosté má i Radomil Kašpar, který dorazil na debatu. „V Litomyšli je pětašedesát restaurací, mám je spočítané. Proto obdivuji, s jakou odvahou a zabejčeností jste se do toho pustili. Nejdřív jsem si myslel, že ta cizrna, bulgur a to, co vaříte, nebude nic pro mě. Následně jsem zjistil, že se tu dá koupit i pořádná flákota. Chodím sem rád," řekl místostarosta Litomyšle.

Nejen zákazníci, ale i zaměstnanci chodí do Rettigovky rádi. Jednou z nich je i Šárka Jelínková. „Dřív už jsem pracovala, ale bylo to na směny, a to jsem vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nezvládala. Tady myji nádobí, pomáhám při vaření a už i sama peču. Jsem tady ráda. Jinde bych práci těžko hledala," podělila se o názor zaměstnankyně kuchyně.

Posláním Rettigovky je lidi s postižením nejen zaměstnávat, ale také napomoci jim s integrací. Proto vznikl projekt Svačiny s úsměvem. „My jsme nápad nechat si dovážet zdravé a čerstvé svačiny z Rettigovky uvítali. A to, že ji k nám doveze na vozíku, tedy ekologicky, člověk s hendikepem, a naši žáci vidí, že tito lidé také mohou a chtějí pracovat, to je přece skvělé," shrnul přínos projektu pro ZŠ Zámecká její ředitel Petr Doseděl.

Vzhledem k tomu, že v publiku zasedli především pracovníci v sociálních službách, panovala všeobecná shoda nad probíranými tématy. Mezi ty nejdůležitější patřily složitost zaměstnávání osob s hendikepem (nestabilní výkon, zdravotní komplikace), neobjektivní kritéria přidělování dotací na zaměstnávání těchto osob (Kdo je na tom hůř? Člověk s nemocnými zády, či ten s psychiatrickou diagnózou?), možnosti vzájemné spolupráce mezi organizacemi na úrovni města i kraje.

Zvláštní kapitolou jsou finance. Například sehnat peníze na vybavení pro potřebný provoz, jako jsou stole židle, trouby, lednice je poměrně snadné. Peníze na financování energií, části mezd zaměstnanců, kteří vedou osoby s hendikepem (pomáhají jim v kuchyni, při prodeji, při manipulaci s penězi…), je téměř nemožné.

Při setkání padlo rovněž ujištění, že si sociální podniky a organizace vzájemně nekonkurují.

A kdo by ještě pořád zůstával na pochybách, zda má zaměstnávání hendikepovaných smysl, toho přesvědčí slova Dany Šťastné z Kruhu zdraví v Chrudimi: „Tyto restaurace mají pozitivní energii. Vstoupíte a je vám tam dobře. Jídlo je uvařeno s láskou, protože lidé si tady práce váží, chtějí pracovat a pracují rádi. To je naše obrovské výhoda."

OLGA RADIMECKÁ