Svítící neonové předměty, stohy zboží a hlavně levných bot, tak vypadají některá podloubí na náměstí v Litomyšli.

Je skutečně otázkou, zda na tato místa prodej podobného charakteru vůbec patří. Dříve právě v těchto lokalitách pobývali místní prodejci se svým zbožím, které ale postupně nahradila levná produkce z Asie. Lidé tvrdí, že by na místě asijských trhovců raději viděli české výrobky. ,,Určitě spíše uvítám prodej takového rázu, který k městu patří. Tradiční výrobky a jarmareční stánky by byly určitě lepší pro výběr zboží, ale také na koukání. Současný prodej sem podle mého názoru nepatří,“ uvedla Hana Cibulková z Říkovic u Litomyšle.
Tyto prostory patří většinou soukromníkům, a tak radní mohou intervenovat pouze v rámci vyhlášek. Městská podloubí jsou téměř výhradně ve vlastnictví soukromých subjektů, majitelů nemovitostí. Jsou to veřejně přístupné účelové komunikace, na které se nevztahuje silniční zákon o tzv. „zvláštním užívání“. „Možnost regulace činnosti je v tomto ze strany silničního správního úřadu, státní správy, velmi omezena. Regulovat tuto činnost se Litomyšl snaží tržním řádem. Zde jsou stanoveny podmínky, omezení, průchodnost a částečně i vzhled,“ vysvětlil Pavel Jiráň z odboru místního hospodářství.

Spodky nesmí ven!

Městská policie přitom občas přeměřuje průchozí prostory a dohlíží na dodržování vyhlášky. „Je to dané tržním řádem. Musí být zachována průchodnost do sedmdesáti procent. Trhovci mají přikázáno vyhláškou prodávat například stejné zboží uvnitř obchodu jako venku, přičemž nesmí na stáncích nabízet spodní prádlo, alkohol, tabákové výrobky. Nově je také venku zakázané prodávat pyrotechniku. Udělili jsme už několik pokut. Jinak ale hodnotíme situaci jako ucházející,“ sdělil Karel Rajman, velitel městské policie.

Rada rozhoduje

Každou novou žádost na zřízení stánkového prodeje posuzuje a schvaluje rada města. Právě v období před Vánoci může být situace horší. Logicky je více zboží na stáncích. Lidé se tak někdy proplétají mezi zbožím. Město však jakékoli omezení trhovců nechystá. ,,Žádná výraznější opatření v předvánoční době nejsou legislativně možná. Podle tržního řádu města by měla být provozována na podloubích pouze tzv. předsunutá prodejní místa, která musí souviset sortimentem i provozovatelem s kamenným obchodem“ upřesnil Pavel Jiráň.
Celý problém se tedy zdá být více systémovou záležitostí. K jejímu řešení město nemá příliš pravomocí. ,,Nějaké lidi, kteří tam pracují, znám a vím, že mají nesnadné živobytí. Takže je na jednu stranu chápu, že si chtějí vydělat. Náměstí se tím pochopitelně nezkrášluje, což je zase jeden z protiargumentů mého nesouhlasu. A také jsem pro to, aby zde byly nabízeny tradiční české výrobky, třeba i jarmarečního charakteru,“ řekla Věra Kočková z Litomyšle.

Vietnamští obchodníci sice nabízejí levnější zboží než v klasických obchodech. Je ale nasnadě položit si otázku, zda cena není nakonec paradoxně příliš vysoká, protože historický ráz města je k nezaplacení.

Jak to vidí Jan Odstrčil: Stánky a levná krása litomyšlských podloubí

Postávají u stánků na „levnou krásu“ a mrznou. Z jejich exotických hlasů se line neúnavná snaha prodat, zajistit sobě a svým rodinám obživu. Občas mi ale přijdou ta jejich místa jako malé skanzeny plné problikávajících serepetiček, jednorázového zboží a skryté reklamy na marnost. Ano marnost. Existence prodeje asijských trhovců je jen přímým odrazem poptávky domácího trhu a nás občanů po levných párech bot, které sice vydrží pár výšlapů a pak vezmou za své, ale jsou přece tak bohulibě laciné… Bylo by velmi snadné a pokleslé svádět vše na městské vyhlášky, radu, která každou z žádostí na malý skanzenovitý stánek posoudí a viníka ohraničí jasným soudem. Možná by takový odsudek jen zakrýval skutečné příčiny, kdy se nám dostává, čeho si zasloužíme?

(jo)