Projekt Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání je financován Evropskou unií v rámci výzvy Podpora excelentních výzkumných týmů. „Již delší dobu jsme rozvíjeli spolupráci s různými kolegy ze zahraničí. Nikdy ale nebyly finance na to udělat nějaký velký společný projekt. Jeden z největších problémů našich akademických pracovníků je, že příliš mnoho učí a nemají čas na vědu. Získat jakýkoliv badatelský grant je pro nás velkou výhrou. Můžeme se konečně v klidu věnovat vědě, aniž bychom byli pronásledováni davy studentů,“ vysvětluje s nadsázkou hlavní řešitelka projektu Kamila Pacovská.

Projekt se zaměřuje na ústřední otázku Co znamená uznat lidství druhého člověka? K problému přistupuje nejen z osobní roviny, kterou jsou například vztahy s rodinou, přáteli, sousedy, spolupracovníky, lidmi stejného náboženství apod., ale i z roviny společenské a politické, zastoupené vztahy k lidem v nouzi, k lidem různě znevýhodněným, zločincům, k odlišným kulturám, náboženským skupinám, k lidem utlačovaným či uprchlíkům.

Určujícím trendem v etice i sociální teorii je přitom uznání politické dimenze emocí. Hlavním cílem Centra sdružujícího domácí a mezinárodní badatele, doktorandy i hostující badatele je vést základní výzkum, který bude rozvíjet a oživovat diskuse o zásadních otázkách hodnoty lidského života.

Jak evropské fondy podporují českou vědu a výzkum

„Hlavním výstupem projektu jsou publikace. Každý máme publikační minimum, které musíme naplnit, a to včetně kvality, která se trochu mechanisticky odvíjí od citačních indexů a ministerských tabulek. My se ale samozřejmě snažíme bádat/dělat vědu tak, abychom byli citováni, abychom zvýšili kvalitu publikací, a to nejen kvůli rankingu. Publikace mají posunout bádání dopředu, ne jen reprodukovat již několikrát vyslovené. Jde nám také o to, abychom psali o věcech, které jsou důležité, a způsobem, který je otevřen nejen pro nás, ale také pro širší publikum,“ vysvětluje Kamila Pacovská.

Centrum zpřístupní zahraniční texty

Činnost Centra zahrnuje pravidelné semináře, workshopy a konference i spolupráci s řadou mezinárodních partnerů. V rámci Centra je zřízena také veřejně přístupná knihovna obsahující klíčová díla z oboru etiky. Ke zpřístupnění textových zdrojů přispějí i překladatelské projekty z angličtiny do češtiny, na nichž se Centrum podílí.

Podívejte se na mapu projektů EU. 

 „Překlady zahraničních děl do českého jazyka jsou vedlejším projektem, který jsme si trochu vyvzdorovali. V technických či přírodovědných vědách to není tak důležité, ale v humanitních vědách je třeba začínat s překlady, protože jazyk je pro studenty bariéra navíc,“ říká vedoucí projektu.

Centrum etiky zaměstnává mezinárodní badatelský tým složený především z předních zahraničních odborníků. Vedoucím výzkumného týmu je Niklas Forsberg, který působil na Uppsalské univerzitě. Projekt má také dva strategické partnery: King’s College v Londýně a Melbournskou univerzitu, kde působí dva odborní garanti tohoto projektu Raimond Gaita a Chris Corner, kteří pomáhali při formování základních myšlenek a linií výzkumné agendy.

Projekt v číslech

Centrum má i své zahraniční doktorandy, na jejichž vedení se podílí řada jeho členů. Vzhledem k tomu, že se jedná o badatelský projekt, studenti katedry či fakulty (s výjimkou doktorandů) přímo zapojeni nejsou. Přesto jsou na řadu pravidelných aktivit zváni. Asi nejpopulárnější je odborný seminář, který se koná každý týden v úterý. Studenti se jej účastní nejen ze zájmu o dané téma, ale i z důvodu rozvoje anglického jazyka, ve kterém se veškeré aktivity odehrávají. Nabízena jim je také účast na workshopech a konferencích.

Kamila Pacovská: Naší snahou je otevřít se více světu 

Hlavní řešitelkou projektu Centrum pro etiku jako studium hodnoty člověka je Kamila Pacovská, jejíž osobní kontakty a dobrá znalost anglosaského kulturního prostoru přispěly k zajištění účasti odborníků ze zahraničí. „Naší snahou je otevřít se více světu, zvýšit kvalitu vědy v našem oboru,“ říká.

Kamila Pacovská z Centra pro etiku při Filozofické fakultě Univerzity PardubiceJak vznikla potřeba vytvořit centrum pro etiku?
Když se rozhlédnete po katedrách filozofie, ale i jiných disciplínách humanitního směru, neuvidíte tam téměř žádné cizince a bohužel tam neuvidíte ani mnoho publikační činnosti v zahraničních časopisech. Málokdo bádá v takové kvalitě, aby byl na mezinárodním kolbišti konkurenceschopný. Snaha vytvořit mezinárodní centrum, dostat šanci bádat koncentrovaně s kolegy ze zahraničí a tvořit publikace, které mají šanci uspět v mezinárodním měřítku, je proto naprosto přirozená. Když jsem viděla možnost požádat o velký grant, příliš jsem neváhala.

Proč by se měla etice věnovat větší pozornost?
Etika je ze všech filozofických disciplín nejbližší běžnému životu. V zahraničí se dokonce tzv. „aplikovaná“ etika v praxi využívá: existují etické komise v nemocnicích, názory etických expertů se využívají při řešení různých profesních dilemat. Podobně blízká praxi je i politická filozofie, s níž mnoho našich témat souvisí.

V Centru se snažíme psát o tématech, která jsou v nějakém smyslu aktuální, palčivá. Sama jsem nedávno napsala článek o populistech, kolegové píší o klimatické změně, o vzestupu nacionalistické pravice. Zároveň se snažíme psát způsobem, který by byl srozumitelný a zajímavý i pro čtenáře mimo naši úzkou profesní niku.

S přesahem do sociologie…
Přesně tak. Ale i do jiných disciplín, jako je třeba politologie. Často si půjčujeme příklady i z literatury. Věnuji se morální psychologii, je pro mě důležité vědět, jak se projevují některé emoce, znát zachycení emocí v reálném životě. Abyste mohl vysvětlit, jak to funguje, potřebujete přesvědčivý příklad a literatura je v tomto ohledu nenahraditelná.

Existují v přístupech k dané problematice z hlediska geografického či historického kontextu nějaké rozdíly?
Můžeme se pyšnit tím, že máme většinu kolegů z historického Západu, což je pro nás velkým obohacením i výzvou. Zvlášť je patrná konfrontace se seveřany, kteří pocházejí z bohatých zemí, zemí hodně vyspělých ve vztahu k menšinám, v otázkách genderové rovnosti a nerovnosti, v rodinné politice.

Je pro mne velice příjemné, že kolegové běžně počítají s tím, že když máte děti, tak prostě musíte ve čtyři hodiny „utéct“, protože děti se samy nenakrmí. Občas můžete vidět našeho švédského vedoucího výzkumu, jak si vede své dvě holčičky na seminář, pouští jim tablet a ony si malují, zatímco jejich tatínek přednáší. Propojení rodinného a pracovního života je velkým vzorem, něco, z čeho se učíme.

Existuje něco, co vás při spolupráci na projektu překvapilo?
Občas mě příjemně překvapí věci, které jsou pod naši rozlišovací schopnost. Například když vybíráte hlavního řečníka na konferenci, Švéd, Brit nebo Američan automaticky hledí na to, aby se respektovalo dostatečné zastoupení žen či mladších lidí a vítána je i kulturní rozmanitost.

Jak byste přiblížila dnešní přednášku profesora Univerzity v Melbourne Raimonda Gaity?
Přednáška byla jakýmsi shrnutím celého jeho dosavadního myšlení. Gaita už od dob svého studia polemizuje s ve světě převažující kantovskou etikou, která se snaží vysvětlovat morální jednání na základě pojmu důstojnosti a respektu ke všem lidským bytostem. Jeho celoživotní snahou je zpochybnit tyto dva pojmy a ukázat, že nejsou dostatečné k tomu, aby nám umožnily chovat se ke každé lidské bytosti jako k sobě rovnému.

Pojem rovnosti, který umožňuje přistupovat jako k sobě rovnému i k člověku na okraji společnosti, ke ztroskotanci nebo zločinci, vysvětluje pomocí pojmu lásky. Je to vlastně zobecnění klasické křesťanské myšlenky, že láska k bližnímu je základem jakéhokoli morálního chování.

100 000 projektů pro lepší Česko