Dalo by se říci, že vzhledem k velikosti města je zde skoro přenádražováno. Horší je to už s kvalitou poskytovaných služeb. Výhled, pokud se zrealizují současné návrhy, je podle mého názoru ještě temnější.
Budova starého nádraží (zastávka Ústí město), jedno ze dvou zbylých původních nádraží na celé hlavní trati, bylo zachráněno v devadesátých letech v poslední chvíli, kdy hůl zlomil i památkový ústav. Výsledek následné rekonstrukce v podání dopravní mašinerie je ale tak tragický, že by snad obyčejná otevřená zastávka s kusem zastřešeného peronu byla lepší.
Druhé „Nové“ nádraží je díky historickému vývoji dráhy a konfiguraci terénu odtrženo od města. Minimálně posledních 70 let je chápáno občany jako provizorium a minulých 20 let jako parkovací katastrofa. Pamětníci vzpomínají, jak se ve třicátých letech z města vypravilo procesí „na hrocha“. Cirkus Kludský cestoval speciálním vlakem a nádražní most přepravu zvířete do cirkusového stanu neumožnil.
Už za republiky se objevily první snahy o výstavbu jednoho nádraží blíže městu, které by obsluhovalo hlavní i letohradskou trať někde v prostoru mezi VÚB a prodejnou nábytku. Po revoluci se tyto snahy a představy obnovily. Výstavba městského okruhu 1/14 v osmdesátých letech totiž vybízí k realizaci malého terminálu někde v prostoru hotelu Avion a dobré napojení na autobusovou a osobní automobilovou dopravu.
Současný návrh přestavby ale rezignuje na koncepční řešení, ignoruje základní urbanistické a architektonické požadavky a vzdaluje už tak odtržené nádraží od města i cestujícího. Podle mého názoru je navíc zbytečně drahý. Jakoby výsledkem ekonomicky náročné snahy o modernizaci drah neměl být v prvé řadě prospěch pasažéra a daňového poplatníka.
Za tohoto stavu lze jen přivítat snahu za záchranu původní budovy a její využití pro účely nádraží. Toto řešení je totiž k městu urbanisticky mnohem šetrnější a neznemožňuje i budoucí rozvoj nějaké „nádražní čtvrti“, tak jak známe z jiných měst. Charakteristické je současné jednání drážního kolosu. Byl sice donucen zachovat starou budovu, ale snaží se ji nechat stát neopravenou a nevyužitou v kolejišti, aby nám zřejmě všem ukázal.
Je ale docela možné, že současná ekonomická situace státu poskytne nějaký časový odklad a my nebudeme muset vybírat mezi špatným a polovičatým řešením. V tom případě doporučuji vrátit se ke koncepci a začít dělat věci pořádně.

ing. arch. KAREL BLANK