Žádný rozžhavený písek, žádné vysoké teploty. V Saudské Arábii je zima a prší, což způsobuje těžkosti jak při zdolávání měřených úseků, tak na zdlouhavých přejezdech. „Po etapě jste rozžhavení a musíte v osmi stupních na motorce přejet do bivaku, který je vzdálený 270 kilometrů. Už to nešlo vydržet, prosil jsem místní, aby mi půjčili bundu,“ vyprávěl Michek, který se zaskvěl 11. místem v etapě. „Jsem zase mezi nimi, ve špičce,“ těšilo ho po posunul na průběžnou 23. pozici. Jeho kolega z týmu Milan Engel vyjel 37. příčku a průběžně je jednatřicátý.

Etapu Háil - Artavíjá vyhrál Španěl Barreda, do čela celkové klasifikace se posunul Brit Sunderland.

S takovými podmínkami většina závodníků asi nepočítala. Ano, těšili se na písek a duny, jenže terén je významně zpestřený kvůli dešti. „Na písčitých pláních mi to šlo, ale v těch měkkých mokrých dunách jsem se trápil. Nenašel jsem tam vhodné tempo, je to vysilující,“ popisoval Engel. Náročné to bylo také pro Michka, který je na podobný měkčí terén zvyklý z motokrosu. „Sice to není tak rozjeté, jako bahno, ale mokré duny jsou fakt složité. Za těch 300 kilometrů se to naskládá. Jsem z toho rozlámaný, musíte furt pevně držet řídítka, fakt náročná dakarská etapa.“

Přitom Michkovi se po nedělním blouděním, kde ztratil více než hodinu, dařilo. Zajel jedenáctý nejrychlejší čas a v celkovém pořadí se posunul o skoro dvacet míst dopředu. „Startoval jsem ze čtyřicátého místa, takže trať byla rozsekaná jako prase. Ale potkával jsem kluky, co vyjížděli přede mnou. Jsem šťastný, že jsem se posunul. Dřu a makám, doufám, že se to zúročí,“ dodal Michek, který na prvního nyní ztrácí hodinu.

To Engel nebyl s časem spokojený. „Vyhovovalo by mi, kdyby byl terén sypčejší, mokré duny nejdou prostě natrénovat,“ dodal motocyklový jezdec, který je však v kategorii bez asistence druhý nejrychlejší. „Na to se ale nedívám. Zaměřuji se na celkové pořadí,“ tvrdí.

Klepání zimou v bivaku

Jenže ještě možná těžší překážkou než zdolávání mokrých dun se v pondělí jevil přejezd do bivaku. Probíhal totiž za nízkých teplot a celková délka činila 270 kilometrů. „Zima byla naprosto tragická. Zastavoval jsem lidi a prosil je, aby mi půjčili bundu. Naštěstí mi na 80. kilometru jeden místní domorodec bundu půjčil. Jinak by to bylo k nevydržení,“ popisoval Michek, který počítá s tím, že si místní obyvatel pro oblečení do bivaku přijde. „Možná to má trochu daleko, ale nechal jsem mu ji v medical centru. A to ještě s mojí plechovkou jako dárek. Jsem mu moc vděčný,“ dodal s úsměvem.

Také Engel přemýšlel, že někoho po cestě osloví a poprosí o bundu. „Nakonec jsem se na to vykašlal a jel dál. V bivaku jsem se pak klepal zimou,“ dodal závodník Orionu MRG. „Je to fakt náročné – dorazíte do cíle měřeného úseku, jste zpocení. Načerpáte palivo a za chvíli prochladnete. Fakt se v tom dá složitě závodit. Těším se, až budeme v normálnějších teplotách.“ Oba jezdci se plánují v následujících dnech pro delší přesuny vhodněji vybavit. „Buď vás ty mrazivé přejezdy utuží nebo psychicky složí. U nás platí snad ta první varianta,“ dodal Michek.