Proč hrajeme tak špatně? Otázka, jakou si klade snad každý fanoušek svitavských Dekstone Turů, a to prakticky od začátku sezony. A s nimi i široká basketbalová veřejnost.

Nikdo nechápe, co se stalo s týmem, který byl několik let štikou Kooperativa NBL, který by měl podle jmen ve svém kádru hrát jasně skupinu A1 a ne se „plácat“ ve spodní šestce, nadto v ní prohrát dva ze tři zápasů.

Kde hledat odpověď? Deník se pokusil ukázat na pět faktorů nabízejících částečné vysvětlení.

1. Nezvyk

První věc je ta, že všichni, kdo se pohybují okolo svitavského basketu, v minulých letech odvykli neúspěchům. Ba naopak, Turům vycházelo skoro všechno, na co sáhli, o umístění v horní polovině tabulky nebyla diskuse, semifinále ligy bylo jejich oprávněným cílem, dvakrát si ho i zahráli, před rokem byli před ukončením soutěže třetí a znovu pomýšleli vysoko. Aktuálních patnáct porážek z pětadvaceti utkání, to je pro hráče, trenéry i vedení klubu hrozná rána, se kterou přes pochopitelnou složitost covidové sezony nepočítali a jen obtížně se s tím vyrovnávají.

2. Změny

Nelze zapomenout, jaký průvan se prohnal svitavskou kabinou v létě a kdo všechno odešel: Crandall, O'Brien, Puršl, Kotásek, Jelínek, během sezony i nově příchozí Proleta a Křivánek. Na svitavské poměry to byl pořádný kolotoč a těžce zasáhl do složitého soukolí s názvem fungující basketbalový tým. Ne, že by nováčci v něm byli nějaká „béčka“, ale souhra se „starousedlíky“ v sestavě do sebe stále ještě nezapadla tak, jak by bylo záhodno a jak se očekávalo. Ne vše při skládání nového týmu vyšlo podle představ. A faktem také je, že letošní Američané Johnson a Pinkston při nejlepší vůli nejsou O'Brien s Crandallem.

3. Nečekané porážky

V čem byla zásadní svitavská síla předešlých sezon? Tuři neztráceli se soupeři, kteří byli v tabulce pod nimi. Když, tak zcela výjimečně, jinak uměli sebevědomě plnit roli favorita. Teď je to jinak. Jasně, že současný Kolín není minulý Kolín, současné Brno není minulé Brno, ale Tuři prohráli i s Ostravou a Hradcem Králové, což dříve bývalo nemyslitelné. V hale Na Střelnici protivník ve většině případů dopředu věděl, že moc šancí na dobrý výsledek nemá. A nyní tam přijíždí otevřeně hrát o vítězství, což je velký rozdíl oproti minulosti.

4. Přístup

Připomeňme slova trenéra Pivody po sobotní porážce v Děčíně: „Po celý zápas nám chyběla větší bojovnost a místy jsme vypadali, že nás to nebaví, že snad nechceme ani vyhrát. Náš výkon působil až ledabyle.“ K tomu není co dodat a je to dost varující. Nemá-li svitavská sezona skončit ještě větší blamáží, nesmí se něco takového více opakovat. Porážka se dá pochopit, odpustit, dokonce se po ní dá i chválit, pokud tým odvede na hřišti všechno, na co v danou chvíli má, ale není možné, aby se říkalo, že Tuři nebojovali. Potom je něco hodně špatně.

5. Výpadky

Je to jako kolovrátek, který se vrací s železnou pravidelností. Tuři prostě nejsou schopni odehrát celých čtyřicet minut koncentrovaně a na požadované úrovni. Pokaždé přijde hluchá pasáž, buď v útoku, nebo v obraně. A pak je otázka, jestli to rival potrestá nebo ne, v minulých dvou případech (Olomoucko, Děčín) se pobízet nenechal a bylo zle. Nelze se zbavit ani dojmu, že spoléhání se na trojkovou střelbu je někdy až přehnané a tým při nižší úspěšnosti najednou nemá co nabídnout. Proč Svitavští dokážou určitou partii utkání odehrát jak z partesu, aby za pár minut stejní hráči hořeli jako papír na obou stranách palubovky, to je snad ta největší záhada jejich dosavadního počínání v soutěži.

S Ústím odloženo

Středeční utkání čtvrtého kola nadstavbové skupiny A2 mezi Svitavami a Slunetou Ústí nad Labem bylo odloženo z důvodů výskytu koronaviru a dalších zdravotních problémů v kádru hostujícího celku. „Ten odklad je hlavně preventivní opatření, abychom byli schopní řádně dál pokračovat v soutěži,“ upřesnil důvod trenér Ústí Jan Šotnar. Jako pravděpodobný náhradní termín se jeví středa 31. března. Tury tak další duel čeká až v sobotu 13. března, kdy se vydají do Hradce Králové.